K poslednímu zápasu základní části se událo jedno velké překvapení, come back místního odchovance, který dres áčka mužů oblékl po dlouhých čtyřech letech!

  • Co tě přimělo k návratu a proč až takhle ke konci sezóny?
Celou sezónu jsem o tom přemýšlel, zda se k návratu do „A" týmu mám odhodlat. Chuť byla obrovská, ale z důvodu mé vytíženosti v klubu jakožto trenéra mládeže, jsem neabsolvoval s chlapama moc tréninků. Některé tréninky či zápasy se mi křížily s družstvem U15, které trénuji. Bohužel já jsem typ, který když netrénuje, tak na hřišti nemá sebevědomí a nevěří si. Nyní až v únoru jsem začal konečně trochu více trénovat, navíc v týmu přibyla nějaká zranění, chlapů bylo málo, proto jsem se s trenérem rozhodnul na poslední chvíli zařídit si hostování z Klatov (2.liga) do Plzně. Ačkoliv to bylo pouze na poslední zápas základní části, byl jsem moc rád, že si tuto soutěž opět zahraju. Zahrál jsem si po dlouhé době s Honzou Suchým, který byl mým spoluhráčem a kamarádem od úplných basketbalových začátků, což bylo super. Trochu mi však mrzí, že jsem si proti Ostravě nemohl zahrát s rovněž velmi dobrým kamarádem a spoluhráčem od dětství, s Vencou Honomichlem, který je bohužel zraněný. Tak snad jindy...
  • Jaké si měl pocity před zápasem? Byl si nervózní?

Pocity jsem měl velice smíšené. Neřekl bych nervozita, spíše jsem vůbec nevěděl, co od tohoto zápasu mám čekat. Trochu mi to před zápasem usnadnila skutečnost, že v utkání nám již o nic nešlo. Tento rok jsem odehrál velkou porci minut v 2. lize v Klatovech, což mi také dodalo dost sebevědomí a tudíž k nervozitě důvod ani nebyl. Ale přiznám se, že před prvním střídáním do hry nervozita drobet stoupla.

  • Celou sezónu si odehrál za tým Klatov ve druhé lize, jak by si porovnal tyto dvě soutěže?

Rozdíl je obrovský. Přestože úroveň 1. ligy šla v posledních letech trochu dolů, tak především v rychlosti a nasazení je 1. liga o stupeň výš. Na druhou stranu jsem si po zápase říkal, že před čtyřmi lety, kdy jsem naposled nastoupil, byla tato soutěž skutečně někde jinde. My mladí při přechodu ze staršího dorostu jsme se na hřiště dostávali velice zřídka, měli jsme obrovský problém si na tu rychlost a kvalitu soutěže zvyknout. Většinou jsme nastupovali, když byly zápasy už rozhodnuté. Nyní když se podíváte, kdo v této soutěži nastupuje (nemyslím tím Plzeň), tak jsem se přesvědčil, že 1. ligu může aktuálně hrát už téměř kdokoliv (smích). Vzpomeňte si přeci na návrat v této sezóně našeho šéfa klubu veterána Pavla Froňka (smích), který ve 47 letech dokázal, že na hřišti nebyl vůbec zbytečný.

  • V zápase si zaznamenal skvělých 9 bodů, jaké byly tvé očekávání před zápasem?

Jak jsem již řekl, očekávání a pocity byly smíšené. Netušil jsem, jaký dostanu na hřišti prostor od trenéra a jak jsem na tom s aktuální formou. 9 bodů je takový průměr, důležitější bylo, že jsem na hřišti alespoň trochu pomohl k vítězství. Vždy jsem byl na hřišti spíše od „černé práce" (obrana, doskoky apod.) Nikdy jsem se nepovažoval za excelentního střelce a skórujícího hráče (smích).

  • Byla to jen jedna vlaštovka nebo se na tebe můžou fanoušci těšit i v play off?

To zda nastoupím v play off nechám čistě jen na trenérovi. Záleží, jaká bude sestava, otázník je u dost hráčů zda vůbec nastoupí, pokud by bylo potřeba, rád vždy pomůžu! Přeci jen však za ty léta člověk změnil trochu priority a pokud bych měl být v družstvu pouze do počtu, tak bychom mé nasazení v play-off s trenérem zvážili. Každopádně budu klukům držet palce, abychom zvládli čtvrtfinále proti velice nevyzpytatelnému Sokolu Pražskému!

Nezapomeňte dnes (7.3.2014) dorazit na Slovany do haly Lokomotivy, kde dnes hrajeme první zápas proti Sokolu Pražskému od 19:30.