Od loňské sezony zaznamenal náš klub výraznou změnu a to na pozici šéftrenéra SCM, trenéra prvoligových mužů a extraligových juniorů. Plzeňským fanouškům dobře známý Erik Eisman v klubu působil v pozici hráče do roku 2009. Teď nahradil na lavičce Davida Zdeňka, který s našimi muži poslední rok došel až do Final 4 a Stanislava Mariana, který dlouhodobě fungoval v roli šéftrenéra klubu a trenéra extraligových družstev. Přinášíme Vám rozhovor právě s touto známou tváří na nové pozici.
Eriku, vracíš se zpět do Plzně po dlouhých 8 letech, co vše se v klubu změnilo a jaké jsou výhody vracet se do známého prostředí?
Tak 8 let, jak říkáš, je dlouhá doba a změn tu byla spousta, jak pozitivních tak negativních asi bych je nechtěl a ani mi to nepřísluší všechny rozebírat. Z pohledu člověka mimo palubovku, je rozdíl v přírůstku dalšího vrcholového sportu v Plzni a to je házená, která byla na stejné úrovni jako basketbal. K vrcholovým kolektivním sportům jako jsou v Plzni hokej a fotbal se tedy přidala házená, takže konkurence po všech stránkách se zvyšuje. Doufejme, že i basketbal jednou zakotví na stálo v nejvyšší soutěži. Oproti tomu, když jsem odcházel jako hráč, neměl jsem takový přehled jako trenér, protože jsem byl v jiné roli. Jedna změna celkově nejen v Plzni, ale v našem západočeském basketbale je spolupráce všech klubů, kde si myslím, že v dřívější době byla na lepší úrovni nebo z pohledu hráče jsem to tak bral. Pro mě bylo primární hrát v kraji tu nejvyšší soutěž a to s nejlepšími hráči ze všech spojených týmů, aby naše konfrontace na celorepublikové scéně byla co nejlepší a nás co nejvíce posunulo, což si myslím, že tento směr teď stagnuje, ale věřím, že se to zlepší. V klubu i v kraji je v celku dobře postavená struktura od početně narůstajících přípravek, až po všechny následující kategorie, start ve výchově a herním růstu hráčů některých reprezentantů, kteří se zúčastnili ME, po sléze startují v naší nejvyšší soutěži nebo v zahraničí, také stabilizující se trenérská obsazenost. Dále různé projekty ve spolupráci s ČBF jako VSCM ( vrcholové sportovní centrum mládeže ) , SCM ( sportovní centrum mládeže ) ,SPS (sportovní střediska), potom s městem Plzeň a plzeňským krajem, kde se klub promítnul ve Sportmánii, Sporťáčkovi, LOHDM ( letní olympijské hry dětí a mládeže ) . Dále klubové příměstské tábory, charitativní akce, streetbally, vánoční turnaje a spousta dalších, o kterých jsem se nezmínil. Vracet se do známého prostředí nabízí několik výhod. Když pominu návrat k rodině, spousty přátel a bývalých spoluhráčů, tak například je výhodou znát většinu hráčů, trenérů nebo lidí z vedení klubu a kolem něj se pohybujících, což mi ulehčuje komunikaci a řešení věcí, které jsou zapotřebí.
Co vedlo k tomu, že si se rozhodl ukončit aktivní kariéru a věnuješ se trénování a jaké jsou tvé dosavadní trenérské zkušenosti?
Moje hráčská kariéra byla limitována úrazem z mládí, který má trvalé následky a bohužel na té nejvyšší úrovni mě to postupem času začalo limitovat. Když se hráč nemůže spolehnout na svoje tělo a soustředit se na výkon, je to frustrující a následně i demotivující. Nicméně mi končila smlouva a musel jsem se rozhodnout, zda pokračovat dále jako hráč nebo ukončit aktivní kariéru. Moje rozhodnutí bylo zůstat u basketbalu a věnovat se mu ve funkci trenéra, jako většina rozehrávačů jsem byl prodloužená ruka trenéra na hřišti, což mi v začátcích trenérství pomohlo. Ty zkušenosti se hodně prolévají z pohledu hráče, trenéra nebo asistenta z různých klubů. Začínal jsem s individuálními tréninky pro hráče jednotlivých kategorií, dále práce v minižákovském basketbalu, výběry žactva, družstva kadetů a juniorů, následovně mužské složky od krajských přeborů až po 1.ligu. Je dobré si projít širším spektrem družstev v různých rolí, při práci šéftrenéra to pomáhá v nastavení metodiky a případné pomoci nebo úhlu pohledu u jednotlivé kategorie.
Máš za sebou přípravu jak s juniory, tak s muži. Jak bys ji zhodnotil?
Celkově pozitivně, u juniorů mi vadila trochu jejich fyzická nepřipravenost, ale v celku se rychle aklimatizovali a u mužů jejich časové možnosti, které limitovali v možnostech přípravy.
U juniorů byla příprava náročnější, hráči měli nastavený 5 – ti týdenní blok, kde jsme začínali první týden v hale a seznamovali se po delší pauze s míčem a počtem vystřelených střel, nadcházející týden jsme odjeli spolu s U17 a kolegy Václavem Forstem a Martinem Davidem do horských Capartic, kde jsme nabírali fyzickou kondici, po návratu nás čekaly 2 týdny práce na individuálních činnostech a v poslední fázi jsme ještě odcestovali za Plzeň do Horní Břízy a tam jsme již dělali pouze týmové věci a připravovali se na přípravná utkání.
U mužů byla příprava odlišná, někteří hráči jsou pracující a museli jsme tréninkový harmonogram trochu upravit. První týden byl obdobný jako u juniorů, dále místo horských podmínek měli kluci atletického trenéra pana Mgr. Jakuba Rybu, v dalším týdnu byla zařazena více posilovna, písek a síla pod vedením trenéra boxu pana Jakuba Horvátha. V závěru už se hráči zaměřovali na týmové věci a připravovali se na přípravná utkání.
Změnily se nějak kádry před sezonou?
Ano u obou družstev došlo k několika změnám. V mužském složení bude chybět na pozici jedna Kamil Říha, který bude pracovat nějaký čas v cizině. Dále se neprodloužila spolupráce s Karlem Aušprunkem na pozici pět, který se bude věnovat klubovým povinnostem v Klatovech. A v poslední řadě momentálně nebude nastupovat Pavel Vondra na pozici pět, z rodinných důvodů. Příchozí hráči jsou na pozici dva Michal Froněk, který by měl do hry vnést energii a agresivitu zejména na obranné polovině, dalším je Ondřej März na pozici čtyři, který by měl do týmu přinést rychlost a agresivitu na doskoku. A poslední na pozici tři je Jan Zeman, který by měl dominovat v rychlosti a síle při hře jedna na jedna. Z našich U19 si své místo na soupisce zasloužili Lukáš Karlíček, Petr Baselides, Martin Mach, Matěj Bejvl, Jan Král, Tomáš Mach. Tým jinak zůstává hráčsky stejný, na pozici asistentů se rozšiřuje o kolegy Václava Forsta a Pavla Fránu.
U juniorů, všechny ročníky 1998 přecházejí do mužské složky a teď se tým skládá převážně z ročníků 1999, 2000 a vybraných hráčů z U17. Tento rok jsem oslovoval primárně hráče ze západních Čech, někteří odmítl z různých důvodů a někteří mojí nabídku přijali. Takže nově příchozí Radek Kohout na pozici 1, který bude doplňovat rozehrávačské trio, Petr Kučera na pozici tři, který přichází v roli střelce a Matěj Bejvl na pozici dva, který by měl být stavebním kamenem na obranné i útočné polovině. V odchodech se nám objevují jména jako Rostislav Jirák, který přešel do vyššího centra BA Nymburk, dále Wurm, Chromý, Hron, Janda ukončili svoji hráčskou kariéru z osobních důvodů. Všem bych chtěl jménem klubu poděkovat za jejich odvedenou práci a přeji hodně štěstí v nadcházejícím sportovním a osobním životě. Dále ve trenérském složení v roli asistentů se objeví kolegové Václav Forst a Jiří Doljak.
Loni se muži dostali do Final 4, bude těžké tento úspěch zopakovat?
Těžká otázka … Myslím si, že nic není nereálné, postup do baráže do KNBL, do Final 4 nebo hrát Play off – out. Vše se odráží od momentální formy jednotlivých týmu a herního výkonu hráčů. Odpověď na tuto otázku zjistíme během sezóny!
Jaké jsou ambice obou celků před sezonou?
Po konzultaci s vedením a s ohlédnutím na odchody, příchody a umístění se v loňské sezóně, jsou klubové ambice u mužů Play off, ale pro mě Final 4. A u Juniorů to je udržet extraligovou soutěž, ale pro mě Play off.
Máš za sebou zkušenosti z nejvyšší soutěže, jak bude těžké je přenést na mladíky z U19?
Tohle je spíše otázka pro kluky, já nebo někdo jiný jim můžeme říkat nebo s nimi trénovat cokoliv, ale pokud tomu oni sami nebudou chtít věřit a nepochopí proč to tak je a proč to dělají, nikam se neposuneme. Basketbal se neustále posouvá dopředu, v době kdy jsme ho hrál já na nejvyšší úrovní je dnes zase o krok jinde. Ale je pravda, že některé věci zůstávají stejné a budeme se snažit hráčům předat vše, co známe, ale záleží jen na nich, co si z toho odnesou. Jde také o to, jak se dokáží rychle adaptovat, ze zkušenosti vím jedno : „ ze stáda telat, stádo býku neuděláš“ To chce čas a tento tým je spíše složen ročníkově ze začínajících U19, prvotně je důležité do nich dostat tzv. „drive“ navíc kluci mají zatím zažitý systém „ z A do B“, hrají jako stroje, což já moc nepreferuji a snažím se, aby používali více hlavu. Ale třeba dojdu během sezóny k závěru, že hlavou to nevyhrajeme a budeme muset jenom běhat ;-)
