Po dvou porážkách ze třech domácích utkání jsme rozhodně chtěli před domácím publikem ukázat lepší tvář a také si vylepšit pasivní bilanci, kterou zatím máme v probíhajícím ročníku.
Do poločasu si žádný celek nevytvořil výraznější náskok, tentokrát útočné dovednosti předčívaly ty obranné. USK se podařilo trojkou v poslední vteřině překlopit vedení na svojí stranu a do šaten se šlo za stavu 41:42.
Pokyny do dalších minut byly jasné. Zlepšit obranu perimetru, zamezit volným střelám a pokračovat v aktivní útočné hře. Bohužel stejně jako v několika předešlých utkáních se stal přesný opak. Naše obrana začala být ještě propustnější a navíc hra v útoku ztratila myšlenku a důraz.
Výsledkem bylo narůstající vedení hostů, které v jednu chvíli bylo dokonce dvouciferné a s námi to nevypadalo vůbec dobře. Ještě do konce 3. čtvrtiny se nám však podařilo restartovat týmový výkon a především zlepšenou nátlakovou obranou se dostat zpět na dostřel.
Ve 4. dějství se nám právě díky úsilí v obraně podařilo otočit vývoj utkání a již vše vypadalo, že zvládneme i koncovku. Krása a dynamika basketbalu, ale opět ukázala své. Naše špatně zvolená střela v závěru, kdy stačilo pouze držet míč do konce časového limitu, dala šanci hostím a ty jí nepohrdli.
Sice nám ještě zbývaly tři vteřiny na poslední střelu, ale pro tu jsme si dobrou pozici již nevytvořili, a tak se šlo do prodloužení. V něm si chlapi hned v úvodu vypracovali několika bodové vedení, a i když se USK snažil ze všech sil, o druhou domácí výhru nás tentokrát nepřipravil.
Jsem samozřejmě rád za výhru a těší mě, že se podařilo dostat z nepříjemné situace ve třetí čtvrtině a utkání otočit v náš prospěch. Co mě trápí je ale naše neukázněnost, kterou si zbytečně sami komplikujeme hru.
BK Lokomotiva Plzeň - USK Praha „B" 80:78 (20:16, 41:42, 57:62, 68:68)