V sobotu jsme nastoupili proti týmu BK Klatovy. První čtvrtinu jsme hráli tak, jak bych si představoval. Dobrá obrana, rychlý protiútok a hlavně chuť se poprat o každý míč. To však od druhé čtvrtiny naprosto vymizelo. Naši hráči nebyli ochotní udělat cokoliv navíc. Potáceli se po hřišti jako lemry. Druhý poločas se nesl bohužel ve stejném duchu. Ostudný výkon jak v obraně tak v útoku pro nás znamenal porážku o 11 bodů.
Po sobotní důrazné promluvě v šatně byla v neděli vidět mírná změna. Sice jsme hráli s mnohem silnějším soupeřem z Písku, ale naši kluci, až na vyjímky, chtěli hrát. Najíždeli do koše a snažili se lépe bránit. Obrovské mezery však máme stále v nasazení a koncetraci na hřišti. Zápas skončil vysokou porážku 40:120, herní projev však byl mnohem lepší než v sobotu.
Není se čemu divit, že naše výkony o prvním víkendu byly takto otřesné. S docházkou na tréninky, jakou kluci v srpnu a září měli, to ani jinak dopadnout nemohlo. Těžko můžu po hráčích při zápase něco vyžadovat, když se to nejprve nenaučí v tréninku. Rozhodně nejsme do sezóny připraveni, a to jak z kondiční tak technické a taktické stránky. Bohužel spoustu hráčů vnímá basketbal stále jako kroužek. Týdny u babiček, dovolených a táborů ukázaly svoje.Někteří hráči chodí na tréninky, když se jim zrovna chce, nebo když jim to zrovna zapadá do jiných aktivit a plánů. Už jsou dost velcí na to, aby si vybrali, jestli se chtějí basketbalu věnovat na plno, nebo ne. Dokud si toto všichni neuvědomí a kluci nezlepší docházku na tréninky a celkový přístup k basketbalu, nebudou se nikam posouvat a takových výsledků a protrápených zápasů bude jen přibývat. V týmovém sportu je vždy potřeba spolupráce všech, a každý musí přinést nějakou oběť, ať už v podobě volného času, dojíždění na tréninky, omezení svých koníčků atd atd…. Je mi líto těch, kteří makají poctivě a jdou do toho naplno, ale jak už jsem zmínil, to v týmovém sportu bohužel nestačí a dokud si to tak nenastaví všichni, nikdy nebudeme jako TÝM úspěšní. Doufám, že tato pomyslná facka pomůže k uvědomění jak některých hráčů, tak i rodičů a SPOLEČNĚ začneme lépe pracovat. Chápu, že každý má jinou situaci a je někdy velmi obtížné skloubit vše dohromady, ale pokud může každý z nás udělat alespoň o kousíček více, pojďme to zkusit. Jen společné tréninky v plném počtu jsou klíčem k budoucím úspěchům a radostem, které tento sport přináší.
M.David - Trenér U14
