Ve středu 18.1. předehrával náš tým u15 na domácí palubovce extraligový zápas se Sokolem Pražským. Tedy s týmem, který patří v této kategorii ke špičce v ČR a je mistrem republiky předchozí sezony. My si na zápas i přesto věřili. Po neúspěchu a zklamání z předchozích zápasů na severu Čech jsme provedli nějaké systémové změny, ponořili se ještě více do tréninku a tým vypadal slibně. A ono to velmi slibné bylo. Většinu zápasu jsme vedli dokonce i o 18 bodů, ale individuální chyby v ten absolutně špatný moment nás stály výhru.
Loko – Sokol Pražský 80:87 – statistiky ze zápasu
Prakticky ihned od úvodních minut se hrál velmi dobře vypadající žákovský basketbal, který zasloužil ty nejpřísnější extraligová a republiková měřítka. My do zápasu naskočili s novým herním systémem, který nesl své ovoce. Dostávali jsme se do šancí, které jsme zhruba od 3.minuty zápasu začali proměňovat. Bohužel jsme měli problém v obraně, kde jsme doslova zadarmo dávali soupeři faul za faulem a posílali ho na trestné hody. To vyplývalo z neukázněnosti a špatné koncentrace. Neustále jsme někde chtěli vypichovat, sahat a blokovat. I přesto jsme, ale dokázali těžit z energie, nasazení a plnění herních pokynů. Odměnou bylo vedení o 5 bodů po první čtvrtině a následně během druhé čtvtky až o 18 bodů. Jenže na koně Sokolíky dostal naprostý individuální minutový výpadek na doskoku, kdy se dostali doslova na dostřel 10-ti bodů. Bohužel další výpadek nás zastihl po poločase, kdy jsme sedmi minutový úsek prohráli 2:18. Od teď to bylo jako na houpačce. Další náš nápor přišel mezi první až pátou minutou posledního dějství. Vedli jsme již i o 8 bodů. Jenže hloupé, minižákovské ztráty i od těch nezkušenějších a následný spasitelský syndrom od všech, kdy neexistoval systém a kdo měl míč chtěl rozhodnout nás stálo vítezství, které jsme nejen z hlediska tabulky, ale i psychiky doslova potřebovali. Bohužel se tak nestalo. Nyní je jen na nás, abychom ukázali jaký jsme tým a doslova vstali z popela, poněvadž tento zápas jasně ukázal, že na to máme.
Komentář trenéra, Erika Eismana: Prvotnne gratulace k vítězství trenérovi a jeho týmu. Za mě jsem spokojen, že tato skupina je vyrovnaná a kdokoliv muže porazit kohokoliv. Což hráče staví pod zdraví tlak, kdo méně bude chybovat posune se mentálně, herně a výsledkově. Naši někteří hráči odváděli velmi dobré výkony na obou polovinách hřiště a to hlavně v první polovině utkání. Bohužel druhý poločas utkání přišla u některých hráčů opět mentální stopka o čemž vypovídají i naše trestné hody, k tomu jsme začali hrát pasivně v útoku se špatným rozhodnutím a nevynucenými ztráty. A v ten okamžik jsme tak soupeři pomohli se vrátit bod po bodu do utkání. Na obranné polovině, jsme místo tlaku na hráče bez míče bránili v prostoru nikoho a čekali až nás soupeř překoná. A co nás sráželo více bylo zastavování hráče s míčem ve vymezeném území nežádoucím faulem nebo po soupeřovo útočném doskoku. Budu se opakovat co jsem řekl hráčům v šatně, ale zatím s námi nehrál v nadstavbě soupeř, který by nás porazil rozdílem třídy, ale vždy jsme mu spíše pomohli se porazit sami a to zejména špatnou koncentrací v určitých úsecích utkání.
