Na konci minulého týdne čekaly naše kadety první venkovní zápasy s velmi těžkými soupeři. Ani v jedné hale není jednoduché vyhrát, tudíž jsme věděli, že pro úspěch a případné udržení prvního místa v tabulce je třeba stoprocentní nasazení a koncentrace na své výkony.


Tygři Praha x BK Lokomotiva Plzeň (65:61)

V Sobotu jsme zamířili do Jenče u Prahy, kde mají své sídlo Tygři. Pro jejich soupeře velmi nepříjemné prostředí, vyprávět by o tom mohlo naše družstvo staršího dorostu, které tu o týden dříve nedokázalo zvítězit. Do utkání jsme vstoupili dobře, čímž byl splnněn první cíl, protože začátky do utkání prozatím nebyly naší nejsilnější zbraní. Hra se ale spíše přelévala z jedné strany na druhou a k vidění byl poměrně pohledný dorostenecký basketball. O vyrovnanosti utkání svědčí poločasový výsledek +4 body pro nás. Tygři se ale do třetí čtvrtiny zmátořili, přestali tolik faulovat a dokázali vytvořit tlak, který naše hráče poněkud zaskočil. Rozdíl skóre o 5 bodů ve prospěch domácích byl proto nevyhnutelný. Poslední čtvrtina probíhala už disciplinovaněji a vyrovnaněji, tudíž vyústila do vyrovnané koncovky, tam jsme ale bohužel udělali několik hloupých nevynucených ztrát balónu a poskytli tak soupeři více možností na útok, což bylo, bohužel, rozhodující.

 

USK Praha x BK Lokomotiva Plzeň (85:88)

Po Sobotním zklamání bylo třeba zvednout hlavu a pokusit se o překvapení soupeře z USK. Na Folimance se vyhrává snad ještě méně, než v předchozí destinaci. Už při rozcvičování bylo jasné, že nás čeká nepříjemné zápolení, jak se soupeřovou kvalitou, tak s výškovým rozdílem, který hrubým odhadem činil klidně 25 cm v průměru týmu. První poločas se nesl v duchu adaptace na tento fakt. USK mělo v jednom útoku i pět útočných doskoků, protože my jsme nebyli dostatečně disciplinovaní a odhodlaní v získávání odražených balónů. Do druhého dějství byl tedy úkol jasný a kluci ho dokázali splnit do puntíku, protože zbytek zápasu byl nejen v této statistice vyrovnaný. Díky tomuhle a velké aktivitě na útočné polovině jsme bodové manko stáhli a poslali zápas do prodloužení. V něm jsme celou dobu tahali za kratší konec, ale díky neohroženému nájezdu našeho rozehrávače Paidara a jeho koši s faulem byl zápas prodloužen o dalších 5 minut. Tam jsme již naopak díky psychické síle celého týmu jak na lavičce, tak na hřišti předvedli bezchybný výkon a celé drama dotáhli do sladkého konce.

 

Je třeba smeknout před všemi hráči, jelikož na začátku přípravy si nikdo nedovedl představit, že by do zápasů mohla zasáhnout celá lavička. Jak je ale vidět, tvrdá práce se vyplácí a odměnou pro kluky by měl být fakt, že se postupně dostávají na hřiště všichni, kteří jsou dlouhodobou součástí tréninkového procesu.