Uplynulý víkend udělali první krůčky v extralize kluci U14. V sobotu jsme zajížděli na hřiště nevyzpytatelných a neznámých Čelákovic a v neděli jsme přivítali na domácí palubovce těžkého soupeře Sokol Pražský. Nic jsme nepodcenili, pracovali, mezi svátky měli 4-denní soustředění, jenže to vše malinko vzalo za své během týdne, kdy nám spadl opět do karantény Fanda Zikmund, s koleny nemohl hrát Lojza Kudrlička a Ondřej Vaník a bohužel na neděli odpadl ještě Tonda Fastner. Nakonec skóre z víkendu 1:1 je asi spravedlivým odrazem našich možností při takovýchto absencích. I když…...
Čelákovice – Loko 57:66 - statistiky ze zápasu
Zápas šel přesně směrem, na který jsme kluky upozorňovali. Kdo udrží mysl a nervy na uzdě ten bude nahoře. My mysl a nervy na uzdě neudrželi a byli jsme tedy dole. Hned první čtvrtinu jsme se nechali nezdary rozhodit a nebylo to ono. Odraz prvních 10-ti minut se přelil i do druhého dějství a nebylo tedy divu, že poločas skončil pro domácí. Nutno dodat, že Čelákovice hráli velmi slušně. Opírali se o šikovnost a určitou dravost. Bez bázně a hany se vrhali přímočaře na koš a ono jim to vycházelo. Do toho my jsme v oslabené sestavě nemohli mít rotaci jakou jsme chtěli. Ve druhé půli, kdy jsme již mohli nasadit spíše ty zkušenější se pomalu, ale jistě začala karta obracet. Najednou jsme začali více plnit taktiku, pokyny a odměnou nám bylo dohnání náskoku a mírné vedení. Postupem čtvrté čtvrtiny se nám povedlo hru více rozložit, dávat z dálky i z pod koše. K tomu se přidal koncentrovanější výkon v obraně a první extraligová výhra byla na světě.
Loko – Sokol Pražský - statistiky ze zápasu
Po sobotním zápase jsme si věřili. Jenže ranní sms kdy psal Tonda Fastner, že mu přes noc otekla noha a přidal se tak na stranu nehrajících k Zikmundovi, Kudrličkovi a Vaníkovi ta sebedůvěra malinko vzala za své. Nálada byla dobrá, snažili jsme se, aby kluci pochopili, že i prohra je někdy vlastně výhra. Kluky jsme nabádali k určité osobní odpovědnosti. Kladli jim na srdce, aby si vážili míče, nedělali ztráty a hlavně, aby neměli hloupé fauly. Bohužel právě to kluci nezvládli. Nátlaková silová hra Sokola nás nutila faulovat. Nutno dodat, že jsme jim to svou nesoustředěností a špatným obranným postojem ulehčovali. Do toho příhry, které končili ve zdi. Omezená rotace a poločas -28 bodů. Vypadalo to na debakl. Jenže světlo na konci tunelu bylo. Díky systému střídání „pasarela“, kdy může každý hráč hrát jen 3 čtvrtiny jsme věděli, že do druhého poločasu můžeme nasadit převážně jen ty zkušenější. Druhý poločas nám tedy mohl ukázat, jak na tom opravdu jsme. I když to stále nebylo ono. Mraky chyb především v defenzivě, pomalejší hra, než bychom chtěli, ale i přesto jsme srovnali hru. Najednou to nebyl ten válec Sokola z první půle. Vše načal Tonda Hanzlíček. K němu se postupně přidal Lukáš Motlík, David Kozel, Martin Mráz, Derek Kimia v obraně, blýskl se Míša Klička a najednou Sokol Pražský tahal za kratší konec. My si začali věřit a myslím, že jsme byli hostům více než vyrovnaným soupeřem. Třetí čtvrtinu jsme vyhráli o 1 bod a čtvrtou o 9 bodů. Nejdůležitější pro další vývoj sezony bylo to, že jsme zápas skončili v pozitivních emocích a pocitem, že jsme i v takovéto sestavě zcela nepropadli.
Komentář trenéra, M.Kozla: nebudu lhát, byl jsem před víkendem smutný, naštvaný a rozladěný. Do přípravy na extraligu jsme dali velké úsilí. Dvoufázové soustředění mezi svátky, posílení trénérského týmu a když jsme měli vše prodat, tak odpadli hlavní hráči a naši připravenost to prostě negativně ovlivnilo. Celý týden jsem kluky nabádal, aby zůstali pozitivně naladěni. Právě s tím máme v poslední době velké problémy. Negativismus. Jenže přesně to ovlivnilo první poločas v obou zápasech. V Čelákovicích to ještě nebylo tak markantní a poločasové manko se nám povedlo nejen smazat, ale i zápas vyhrát. Jenže neděle, kdy odpadl ještě Tonda Fastner jsme to již nezvládli. Sokol Pražský je prostě špička a toto zaváhání ztrestal poločasovým výpraskem 24:52. Nepamatuji si, že bych někdy byl po zápase tak hotový, zcela vyčerpaný a absolutně vysátý jako po tom se Sokolem Pražským. Nakonec i přes mraky chyb a negativ jsme zápas snad i převrátili do pozitivna. Druhý poločas jsme v součtu vyhráli a nemyslím si, že by to bylo tím, že Sokol dal šanci hráčům z lavičky. Ano v některých momentech asi ano, ale to my taky. Nakonec jsme hráli tak, že jsme Pražany přinutili mít na hřišti nejsilnější sestavu až do konce a tím se stal zápas užitečným pro všechny účastníky jak z řad našich, tak z řad Sokola a to je myslím to nejdůležitější. Mít do rotace aspoň dva z marodů, jsem přesvědčený, že by to bylo zcela o něčem jiném. Mohli jsme pomýšlet snad dokonce i na výhru. Nic méně Sokolu gratuluji k výhře a již nyní se těším na odvetu a doufám, že oba týmy budou v dnešní době karantén kompletní.“
