V dalším z rozhovorů jsme pro Vás zpovídali odchovance a basketbalového světoběžníka Honzu Švandrlíka. Honza je odchovancem Lokomotivy, ale v 15 letech se rozhodl pro zahraniční cestu a přes Španělsko a Spojené státy se vrátil do České republiky. Konkrétně do Opavy, její dres obláká již třetí sezonu a okusil s ní i basketbalovou Ligu mistrů. Tento dvoumetrový křídelník má zkušenosti jak s mládežnickými reprezentacemi, kdy jsi například přivezl zlatou medaili z mistrovství Evropy v Estonsku, tak nakoukl i do širšího seniorského výběru.

 


Ve svém pořád mladém věku jsi prošel již hodně štací, kromě Plzně to byla Španělská Málaga, Canarias basketball academy, ve Spojených státech Indian Hills a Iona College v NCAA. Další štací pro tebe je Opava, kde kroutíš třetí sezonu. Jak bys porovnal jednotlivé soutěže a místa kam tě zatím tvá basketbalová kariéra zavedla?

Já měl štěstí, že každé moje angažmá bylo úplně jiné. V Málaze jsem byl hodně mladý a zázemí tam bylo na vysoké úrovni, s jakýmkoliv problémem mi tam pomohli. Naopak CBA je pověstná svou tvrdou výchovou, kde se každý musí postarat sám o sebe. Na vejšce jsem pak poznal dvě tváře Ameriky, když jsem dva roky strávil v polích na venkově a další dvě sezony půl hodiny od Manhattanu. Opava mi zase otevřela dveře do mužského basketbalu a zahrál sem si v jejích barvách i evropskou soutěž. Každá destinace byla velmi odlišná, ale posunula mi jak životně tak basketbalově.

 Do zahraničí jsi odešel v pouhých patnácti letech, jak moc těžké to pro tebe ve Španělsku bylo?

Začátky byly velmi náročné, protože jsem téměř neuměl španělsky ani anglicky. Postupem času a s velkou podporou rodičů, pro které to muselo být snad ještě těžší než pro mě, jsem se aklimatizoval a dokonce vystudoval střední školu ve španělštině.

 

Ve svoji kariéře jsi nastoupil i v nejslavnější hale světa Madison Squaere Garden, jaký to je pro hráče pocit?

Tato hala je plná historie a to jak basketbalu, tak ostatní sportů a různých kulturních akcí. Když do ní vstoupíte a nasajete její atmosféru, je to něco jedinečného. I přes to, že na náš zápas dorazilo jen asi 8 tisíc diváků, což se v tak velké hale celkem ztratí, a nakonec jsme prohráli, tak to řadím mezi své největší životní zážitky.

 V USA jsi dokázal navíc i vystudovat vysokou školu. Jakému oboru si se věnoval a jak moc to pro tebe bylo složité?

Vystudoval jsem tam bakaláře v mezinárodním obchodu a MBA se zaměřením na finance. V Americe je vysokoškolské vzdělaní a sport úzce spojené, proto si myslím, že i když v sezoně bylo hodně zápasů a občas jsem něco ve škole zameškal, je to lehčí tyto dvě věci skloubit než v Česku.

Kromě české nejvyšší soutěže jsi s Opavou okusil i Ligu mistrů. Jaká to pro tebe byla zkušenost a jak bys viděl konfrontaci s českou ligou a zahraničím?

 Liga mistrů byla jedním z faktorů, proč jsem do Opavy šel. Bohužel se ukázalo, že soutěž takové evropské úrovně bylo velké sousto. Rozhodně jsme nasbírali hodně zkušeností a to jak na hřišti tak i mimo něj (cestování a příprava na zápasy, nabitý program, regenerace…) a nakonec si připsali i dvě vítězství, které už nám nikdo neodpáře.

Jaká je tvoje role v týmu Opavy?

Hraju tu už třetí sezónu a mám to tu velmi rád. Už jsem tu podruhé prodloužil smlouvu, tak snad i Opava je se mnou spokojená. Letos pravidelně na hřišti trávím velké porce minut, za což jsem velice rád.

Jak trávíš současnou vynucenou pauzu a jak trénuješ?

 V rámci momentálních možností… Máme individuální plány od Michala Miřejovského, které plním, ale bohužel o moc víc se teď dělat nedá a je to trochu nuda.

Nakoukl si i do širšího výběru národního týmu mužů, před kvalifikací na úspěšné mistrovství světa. Jak daleko byla konečná nominace?

Řekl bych, že to bylo spíš takové oťukávání, protože jsem hrál dlouho v cizině a nebyl moc na očích. Každopádně, jsem za tu šanci a zkušenost velmi rád. Snad jsem kromě toho, že jsem dostal loktem do hlavy a netrefil na lavičku, neudělal moc ostudu.

 V současnosti manažer reprezentace Michal Šob naznačil, že na litevskou bublinu se budou připravovat dva týmy. Jak vidíš svoje šance opět hrát v reprezentačním dresu?

 Bylo by to samozřejmě super. Myslím, že reprezentace by měla být vysněný vrchol pro každého sportovce. Momentálně si ale musím přiznat, že bych ke svým minutám asi potřeboval přidat i lepší čísla, abych si o nominaci výrazněji řekl.

Stíháš ve svém nabytém programu i sledovat zápasy Lokomotivy?

Za Plzeň hraje hodně mých kamarádů z dětství, proto se minimálně na výsledek vždy podívám a občas i na TVCOM. Navíc mám uzavřenou sázku s Honzou Zemanem ohledně trestných hodů, takže musím kontrolovat i statistky.

A poslední otázka, uvidí tě ještě diváci a fanoušci znovu v dresu Lokomotivy Plzeň?

Současná doba dokazuje, že se nedá plánovat na pár dní dopředu, natož ve výhledu let. Momentálně mám smlouvu v Opavě a víc neřeším, ale nikdy neříkej nikdy.

Děkujeme ti Honzo za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů ve tvé kariéře i osobním životě.