Sobota 8.2. měla na programu velmi zajímavé duely našeho týmu U13, derby s BK Klatovy. I přes přátelskou atmosféru, vzájemný respekt a úctu si ani jeden tým při vzájemných duelech nedaruje nic zadarmo a tím pádem se oba týmy dokonale prověří. Jak řekl klasik „vo tom to přeci je“. My jsme k zápasům nastupovali oslabeni o několik kluků, které trápí nemoci. Bohužel to se ještě prohloubilo po prvním zápase, kdy se zranil jeden z našich klíčových hráčů a k druhému duelu nenastoupil. O to více nás nakonec těší 2 výhry, i když především ta druhá byla doslova vydřená s výkonem hluboko pod naším průměrem.


Loko – BK Klatovy 57:39

Po důkladném rozcvičení a řečené taktice se šlo na věc. Do šesté minuty se oba celky vzájemně oťukováli. Obrany dřeli, my se soustředili především na kvalitní doskok a obranu 1 na 1. Soupeř se snažil zdvojovat, někdy i ztrojovat a svou obranu hodně zakládal na výpomoci všech 5 hráčů. Pro naše kluky super zkušenost a setkání s novou věcí, se kterou se museli vypořádat. Nám fungoval velmi dobře nájezd a výhoz na volného střelce. Střelu z delší a dlouhé vzdálenosti se nám dařilo proměňovat s velmi vysokou úspěšností. Díky tomuto faktoru se nám dařilo prakticky celou dobu zápasu být ve vedení. Jako další faktor byl náš neustálý pohyb a nájezdy do volných koridorů, ve kterých vynikal především Patrik Verdan. Postupem zápasu jsme své vedení navyšovali až na konečných 18 bodů.

Loko – BK Klatovy 41:38

Druhý zápas nezačal vůbec dobře. Pro zranění nemohl nastoupit David Kozel, jehož střelecká ruka a především klid ve vývozu a hra s minimem chyb v tomto zápase strašně moc chyběla. Trenérské duo tedy bylo nuceno pozměnit pětky. Jakousi nedůsledností jsme umožnili Klatovům vést 7:2. Do konce čtvrtiny jsme skóre korigovali na přijatelných 12:15. Druhá pětka za to vzala. Svých 8 minut vyhrála 19:5. Opět fungoval pohyb a kolektivnost s podporou nezastavitelných nájezdů Patrika Verdana. Jenže pozor, Patrik v tom nebyl sám. Tým na něho pracoval a zcela správně ho nacházel a jeho nájezdy mu značně ulehčoval. Poločas plus 11 a v táboru Klatov určitá letargie. Jenže hostující trenéři to nevzdali. Proházeli sestavu, nutili své hráče k obraně na hranici faulu a ono to fungovalo. My začali panikařit. Tolik chyb v příhře, vyhazování z autu, zbrklostí a nevím čeho ještě, jsme snad u našeho týmu nikdy nezažili. Naopak Klatovy ožily. Bojovaly, dřely a za to jim náleží obdiv. Bod po bodíku začaly stíhat naše vedení. Bohužel postupem času se prakticky všichni na hřišti stali nekaučovatelní. Jediné co nám tak zbylo, byla obrana. Právě díky ní, jsme nakonec uhájili vedení o 3 body.

Komentář trenéra, M.Kozla: „tak co říci, asi bych začal tím, že mě již ty tréninkové výpadky napříč týmem pěkně štvou a lezou na nervy. Samozřejmě vím, že za to nikdo nemůže a nechybí schválně, ale těch absencí je již zkrátka moc. V nemocích se točíme již cca 2 měsíce. Jeden týden chybí tito 3-4 hráči, další týden jiní. Do toho se nám letos nevyhýbají ani zranění, takže místo klasických 22 kluků na tréninku je 10, 11 a když je šťastný den tak 15. Naší výkonnost to zcela určitě negativně poznamenává a snižuje o desítky procent. V zápasech s BK Klatovy se navíc zranil David Kozel, Tonda Fastner a s lehkým zraněním, nastoupil Mikuláš Hrůza. Nerad bych, aby toto někdo chápal jako výmluvy to vůbec ne, nýbrž jako fakt. I přesto jsme odehráli dobrý první zápas. Fungovalo mraky věcí z tréninku i novinky, které zavádíme. Odměnou nám byla výhra o 18 bodů. Druhý zápas, musím zmínit především druhý poločas, kdy se snad poprvé stalo, že kluci byli téměř nekaučovatelní. Já sám si musím probrat v hlavě, v čem jsem já udělal chybu a nedokázal kluky více zklidnit a poradit. Na druhou stranu si výhry asi o to více cením. Cením si snaze bránit, snaze urvat každý míč a bojovat a to tam rozhodně bylo. Důležité je, že již v šatně jsme si k zápasu řekli mraky věcí a kluci se smáli a odcházeli v pozitivní náladě a to je hlavní. Nyní hurá uzdravit marody, a s ještě s větším hurá do tréninku.“