Tým U13 v sobotu 25.1. vyrážel na svou nejdelší štaci sezony do Kraslic v dosti okleštěné sestavě. Z důvodu nemocí, zranění a lyžařských kurzů chyběli Klička, Mach, Cvrk, Prokýšek, Chvála, Hanzlíček, Cápal. Zajížděli jsme tedy k zápasům „pouze“ ve 12-ti hráčích, na což náš tým není zcela zvyklý. I přesto jsme vše bez sebemenších problémů, v naprosto pohodové náladě zvládli a přesvědčivě zvítězili.
Kraslice – Loko 87:16 a 18:103
V obou zápasech jsme ihned od začátku jasně ukázali, kdo vyhraje. Proto bylo dost prostoru na zkoušení nových věcí, souhry, střely, nájezdy, zkrátka vše nač si vzpomeneme. Domácí se snažili a bylo by nefér Kraslické dívky a kluky nepochválit. Bojovali, snažili se a hráli na hranici svých možností, za což je potřeba pochválit. My, ale byli lépe vybaveni technicky, rychlostně i fyzicky. Kluci si fajn zahráli, nijak netlačili na pilu a to je dobře. Cílem nebylo Kraslické nějak znemožnit, ale zahrát si a užít si fajn basketbalové dopoledne, což se myslím povedlo.
Komentář trenéra, M.Kozla: „nejprve musím zmínit, že příjezd do Kraslic byl pro mě nostalgický. Sám jsem zde hrál snad před 30 lety. Co pamatuji tak Sokolovna Kraslic byla téměř ve stejném stavu. Sice byla novější palubovka, ale jinak vše při staru. Hned jsem klukům povyprávěl několik historek z mých mladých let, které zde nejde prezentovat, raději. Jak komentovali samotní hráči, trenére to je PRALES. No dost historie. K našim zápasům toho nejde moc napsat. Bohužel nás domácí i v naší značně slabší a okleštěné sestavě nijak neprověřili. I přesto, ale musím Kraslickým dívkám, hochům a trenérům vyslovit velkou poklonu. Ono se to nezdá, ale dělat basket na tak malém městě, vědět, že málokdy dosáhnu nějakého ocenění a přesto se dětem věnovat, jak nejlépe umím, je obdivuhodné a Krasličtí můj obdiv mají. My se nyní musíme soustředit na doléčení nemocí a bolístek a celý tým vrátit na tréninkovou vlnu a poctivě se připravovat na blížící se kvalifikaci o Národní Finále.“
