Tomáš Šindler, hráč ročníku 2006 a jeden z tahounů extraligových U15 a ligových U14, se na konci loňského roku zúčastnil turnaje regionálních výběrů a my Vám s ním přinášíme krátký rozhovor. 

Je vítězství mezi výběry U14 tvůj dosavadně největší úspěch?
Určitě ano. Už jen možnost být na tomto turnaji je pro mě úspěch. Ale vítězství jsem popravdě nečekal.
 
Jaký pocit jsi měl z předváděné hry vzhledem k tomu, že se v týmu vyskytovali hráčiz několika různých klubů?
Se všemi se znám od mala a řekl bych, že dokážeme velmi dobře spolupracovat a vložit dohry to nejlepší, co v nás je. Což se nakonec potvrdilo v podobě zlatých medailí.
 
Jak jsi vnímal úroveň na výběrové úrovni oproti té ligové, na které se dlouhodobě pohybuješve dvou kategoriích?
Myslím, že úroveň na tomto turnaji je vždy velice dobrá a potkávají se tam ti nejlepší. V lize jsou některé zápasy jednodušší, ale tady byl každý zápas velmi náročný.
 
Jak rozdílná byla tvá role v týmu oproti loňskému výběru,kde jsi byl jako jediný o rok mladší, zatímco letos jsi hrál pouze se stejně starými hráči?
Loni to pro mě byla extrémně cenná zkušenost a účast na turnaji jsem bral spíše jako odměnu za mou dosavadní práci. Letos jsem měl tu čest vést tým jako kapitán a snažil jsem se tak i celou dobu chovat.
 
Poslední dobou zaznamenáváš velký výkonnostní vzestup, jaké jsou další milníky, kterých bys chtěl ve svém basketbalovém rozvoji dosáhnout?
Chtěl bych se stát profesionálním basketbalistou. Vím, že to je vysoký cíl a proto musím makat natrénincích, naslouchat rad trenérů, správně jíst a doufat, že mám i talent, aby se mi podařilo dosáhnout tohoto cíle.
 
Jak ses dostal k basketbalu?
Úplnou náhodou. Na procházce jsem viděl kluky, jak si hází na koš. Vzali mě mezi sebe a moc se mi to zalíbilo. Rodiče mne následně přihlásili do kroužku, který vedl Marek Kozel. Ten nás naučil jak sepohybovat, jak držet míč a s kluky jsme si skvěle sedli. Po dvou letech jsem začal hrát za Lokomotivu abasketbal se stal mým životem.
 
Kdy a proč jsi se rozhodl, že Basketbal bude tvůj sport č.1?
Nejprve jsem plaval, ale to je pro mne jen nezáživný souboj se stopkami. Díky mé sportovní všestrannosti, jenž ve mě vypěstovali rodiče jsem začal chodit do sportovní školy se zaměřenímna fotbal. Ten jsem sice hrál moc rád, ale v tamním kolektivu jsem se necítil komfortně. A tak se mým hlavním sportem stal basketbal, který mě od samého začátku ohromně baví. Navíc tam je dobrá parta a já se na tréninky vždy moc těším.
 
Máte vrodině sportovní tradice?
Oba rodiče hráli Českou házenou ale jen na krajské úrovni. Bratr závodně plaval a má několikmedailí z mistrovství ČR a já bych ho chtěl překonat.