V sobotu 30.11. zavítal náš tým u12 na půdu Klatov. Setkali se staří známí. Týmy, které se navzájem neustále posouvají dále. Týmy, které si nedají nic zadarmo, ale na druhou stranu k sobě chovají respekt a myslím, že přesně tak to má být. Oba zápasy byly jak řemen, boj od začátku až do konce. Nakonec se oba týmy navzájem porazily, a to shodně o 3 body, což bylo spravedlivé a dalo by se říci, že i správné.
BK Klatovy – Loko 41:38
Úvod prvního zápasu nás zastihl připravené. Domácí zhruba 3 útoky ani nepřešli půlku a vedení 8:0 pro nás nasvědčovalo snadný zápas, ale možná jen pro laika nebo nefundovaného diváka. Domácí se zahřívali pomalu, ale jistě. Následně mnohem více zpřesnili obranu, začali si na naše nájezdy více pomáhat a bylo srovnáno. V obraně jsme velmi často bránili dobře, vše dobírali, ale skoro vždy si někdo vybral půl vteřinky, kdy zaspal a bylo zle. Druhá pětka hrála doslova profesorsky, pomalu a nevalně. Více k tomu asi napsat nejde. Pozitivem bylo, že se nám dařilo překonávat své soky jeden na jednoho, ale kolik my toho nedali. Do druhé půle jsme vstupovali s mírným vedením. Jenže mentální výpadek první pětky, doslova daroval vedení dobře hrajícímu soupeři. My v tento moment naprosto odpadli v hlavě. Řečené věci na lavičce jako by se neříkali. Nebylo tedy divu, že jsme padali o 3 body. Poslední čtvrtina se nesla ve velkém boji a naší stíhací jízdě. Bohužel naše procento v zakončení se nelepšilo. Do toho Klatovy velmi chytře používali fauly a posílaly nás na šestky. Bohužel v tomto zápase jsme je neproměňovali, 27/8. Výhra domácích byla zde a musíme uznat, že zasloužená.
BK Klatovy – Loko 43:46
V pauze mezi zápasy jsme si řekli chyby. Poukázali, na špatný přistup hlavy. Řekli jsme si, že ve druhém zápase budeme hrát mnohem přímočařeji a agresivněji. To se vyplatilo. Míša Klička byl doslova k nezastavení, jenže byl příliš osamocen. Šance opět byly, ale proměnit, byl opět problém, 14:16 po první čtvrtině. Druhá pětice na to šlápla. Zmíněnou agresivitou jsme šli do vedení o 9 bodů. Mohlo být i veseleji. Jenže to bychom museli proměnit všechny nájezdy, kdy jsme byli zcela sami, kterých bylo snad 6. Třetí čtvrtka jako přes kopírák prvního zápasu. Opět mentální výpadek, opět neplnění pokynů a opět stále pokračování našeho mizerného procenta zakončení. Na konci tohoto dějství bylo srovnáno 33:32 pro nás. Poslední čtvrtina byl zas boj. Náš celek byl, asi, ukázněnější a dalo by se asi říci zkušenější. Ve zlomových okamžicích jsme volili správná rozhodnutí kam najet a jak zakončit a hlavně jsme dali z posledních 4 šestek 3. Výhra ve druhém zápase byla zde a stejně jako v tom prvním po právu vyhráli Klatovy tak v tomto druhém jsme po právu vyhráli my.
Komentář trenéra, M.Kozla: sice si připadám někdy jak zaseklá deska, která opakuje velmi často u podobných zápasů to samé, ale ono to tak skutečně je. Na zápasy jsem se strašně těšil, doslova. Musím říci a to jsem také řekl kolegovi panu Ing. Svojanovskému, že mě doslova štve, jak málo lidí respektuje tým Klatov. Velmi často se setkávám s názorem, že vy stříbrní na loňském národním finále jim dáte o 50 a já pokaždé odpovídám, kravina. Bože ti klatovští kluci jsou dobří, bojovní, rychlí. Naše vzájemné zápasy jsou vždy na krev a vždy mohou vyhrát oba. Má slova, tyto dva zápasy jen potvrdily. Na druhou stranu vím, že my nezahráli nijak valně a naopak domácí velmi slušně. Dále jsem velmi rád, že se kluci utvrdili v tom, že mají v kraji zdatné soky, což je pro mě velmi silný aspekt pro tréninky a píli v nich. Ještě mnohem více zapracuji na mentální odolnosti, některých kluků a hlavně mnohem více budeme pracovat i na taktice. Byl bych špatný trenér, kdybych nevěřil, že příště vyhrajeme, ale také budu vždy tvrdit, že BK Klatovy jsou velmi dobrý tým a naše vítězství potažmo postup na národní finále není samozřejmostí. Na druhou stranu ve vítězství i postup věřím, poněvadž naše kvality jsou zřejmé. Nic méně to nejdůležitější je to, že máme velmi vysoký tréninkový morál, který tyto dva zápasy jen podpoří. Jako poslední věc musím zmínit věc, kterou občas v zápasech s BK Klatovy používám, ale která zde mnoho let nebyla, RESPEKT. Jsem přesvědčený, že minižactva Lokotky a Klatov oba tábory spojují. Ten RESPEKT, je cítit mezi kluky, mezi fanoušky a hlavně mezi trenéry a přesně tak by to mělo být. Kluci jsou děti a jsem přesvědčený, že se jednou sejdou v jednom týmu a je jedno zda v Klatovech, Plzni, Praze nebo v Chicagu Bulls. Učme je respektu svých soků. Až se poté v tomto stavu RESPEKTU potkají v jednom týmu, tak bude mnohem lepší týmová chemie, budou prakticky ihned přáteli a hlavně jim to pak bude v tom budoucím týmu lépe šlapat. Jindro, děkuji, že se mnou tuto hru RESPEKTU, která zde po mnoho let nebyla, hraješ.
