O tomto víkendu náš tým zajížděl k soupeřům z Prostějova a Ostravy. K zápasu sice neodcestoval tým opět kompletní, ale pozitivním faktorem bylo, že už se po zranění vracejí hráči jako Novotný a Whalen. Bohužel na tyto soupeře to přesto nestačilo.
V obou utkání se hostům nepovedl vstup do první čtvrtiny, který končil rozdílem deseti bodů. Soupeř svojí agresivitou donutil naše hráče k několika ztrátám, ze kterých mohl soupeř lehce zakončovat, a tak i navyšoval svůj náskok na konečný rozdíl třiceti bodů. V útoku hráli hosté povětšinu utkání málo odvážně , jistota a zvolené zakončení bylo ukvapené a tím i procento úspěšnosti nizké. Když už náš tým dokázal fungovat na obranné i utočné polovině, byla to jen chvilková záležitost, protože možnosti vyrovnané rotace jsou pro trenéra plzeňanů těžko dosažitelné. Soupeř měl výškovou převahu a dominoval tak na útočném doskoku a tím si vytvářel spousta druhých šancí, které nekompromisně trestal. Zejména ostravský hráč Holeň, kdy jeho trojková úspěšnost se zastavila na čísle 9/7.
Komentář trenéra:
Tak gratulace sopeřům k zaslouženým vítězství a předváděné hře. Pro nás to byla opět názorná ukázka, že hrajeme obdobné věci jako většina soupeřů. Ale největší rozdíl je v herním myšlení, detailech provedení a procentu zakončení. Musím sportovně uznat, že na tyto soupeře nám naše výkony stačit nebudou a to do té doby, než vystoupí ze svojí komfortní zóny a samozřejmě jejich výkonnost musí odpovídat hráčům extraligové úrovně. A začínám nabývat názoru, že se někteří hráči ani nechtějí na tuto úroveň dostat a jsou zde jen zásluhou toho, že v daném ročníku je nedostatek hráčů. Nicméně nás teď čekají soupeři jako Litoměřice, Sokol Pražský a Liberec. S nimi nejspíše budeme hrát v nadstavbové části Play Out a to o vyhnutí se případné baráži o extraligu.
