V neděli 3.11. sice měli naši kluci u12 volno, mohli se doslova válet na gauči jenže to není náš styl. Vzhledem k tomu, že se prozatím v soutěži potýkáme s malým konkurenčním prostředím, tak slovo dalo slovo a vznikla dohoda s kolegou z Pardubic, že si dáme dostaveníčko a sehrajeme 2 zápasy. Termín padl na neděli 3.11. a závěr? Zápasy jak řemen se spravedlivým výsledkem 1:1.
Loko – Pardubice 65:46
Na zápas jsme se obrovsky těšili. Již rozcvičování z obou táborů nasvědčovalo, že to nebude žádný „pouťák“. Soustředění hráči, kteří nepotřebovali pobízet, aby jeli na 100%. Samotný zápas začal lépe pro nás. Nově vytvořené pětky, což poznamenala nepřítomnost našeho kapitána Davida Kozla, který má ruku v sádře, hráli, co měli. Oba týmy doslova létali po hřišti. Především rychlost byla na obou stranách obrovská. Naše kombinační hra slavila úspěch. Občas jsme sice zamrzli a trvalo nám, než jsme se rozhodli co udělat, ale vše fungovalo. Jedinou výtkou byla, až přehnaná agresivita v obraně, kdy jsme díky přehnanému používání rukou nasbírali mraky zbytečných faulů. I přesto jsme zápas drželi pevně v rukou a zaslouženě vyhráli. Především trio Kudrlička, Hanzlíček, Zikmund hráli velký zápas.
Loko – Pardubice 21:36
Bohužel Pardubicím jel vlak tak se muselo malinko „chvátnout“. Téměř bez pauzy a tentokrát na hrubý čas se šlo na zápas č.2. My ve stejném složení pětek, ale v opačném gardu jejich nasazení začali jak ponocní. Nechtělo se nám běhat. Nosánky byly po prvním zápase mírně nahoře a než jsme se nadáli tak jsme nevěděli kam dřív skočit. My byli všude pozdě, naopak Pardubice získali zdravé sebevědomí a bylo jich plné hřiště. Po první čtvrtině 3:13. Druhá pětka hru srovnala, pomalinku i skóre začala otáčet, ale za stavu 11:17 jsme nedali 4 jasné šoupáky. Takže místo vedení o koš jsme stále prohrávali. První pětka bohužel pokračovala ve svém ospalém, znuděném výkonu a bylo hotovo, prohra na světě. Pardubice byly v tomto zápase jasně lepší a nezbývá jim než pogratulovat k výhře.
Komentář trenéra, M.Kozla: tak za mě panuje nadšení. Upřímně jsem strašně rád za prohru, kterou jsme ve druhém zápase utrpěli. Kluci jí potřebovali jako sůl. Začal jsem cítit, že po úspěšných turnajích na startu sezony a prvních zápasech v rámci KP si chlapečci začali myslet, že jsou neporazitelní. Pardubice nám jasně ukázali, že pokud do zápasu nepůjdeme maximálně soustředění, maximálně mentálně připravení a pokud podceníme soupeře tak můžeme prohrát s kýmkoli. Jasným příkladem toho byli kluci především s první pětky ve druhém zápase. Především Fanda Zikmund potvrzuje má výše psaná slova. První zápas jak z partesu a druhý zápas bez zápalu, chuti a výkon jak ponocný. Super ponaučení nejen pro Fandu, ale pro všechny. Právě proto je třeba tyto zápasy hrát. Na druhou stranu co celý tým předvedl první zápas, v jaké hrál intenzitě, rychlosti, kolik předvedl druhů zakončení, bylo místy až dechberoucí. Opět mě těší, že tréninkový morál funguje a že dokážeme na hřiště přenášet trénované věci. Občas sice špatně fungujeme takticky, porušíme daná pravidla a průšvih je na světě. Musíme zapracovat na chuti většího obraného kontaktu tělem a vytlačování soupeře z bedny nejen při doskoku. Takže hurá do tréninku, aneb hola hola NBA volá, držte nám palce. Pardubícím a především panu trenérovi díky za zápasy a doufám, že nezůstane jen u těchto dvou, děkuji.
