Matyáš Rezníček, který reprezentuje klub Sojky Pelhřimov v našem EYBL týmu. Jeden ze dvou typických rozehrávačů, kteří absolvovali turnaj v Rumunsku. Tento borec s číslem 5 dokázal zapisovat 6,5 bodu 3,5 asistence a 2 doskoky na zápas. A my Vám s ním přinášíme rozhovor:


Ahoj Matěji jsme rádi, že sis na nás našel čas. Než se ponoříme do tvé účasti na EYBLu, řekni nám prosím, jak ses vlastně k basketbalu dostal?
 
 
Dobrý den, úplně prvotně jsem začínal s fotbalem, ale ten mě nějak nezaujal a nebavilo mě tam chodit. Poté jsem si vybral basket a musím říct, že to byla láska na první pohled, je to asi hlavně díky mojí mamce, která hrála v ženské reprezentaci. Letošním rokem je to již 6 sezóna.
 
V jakých týmech v současné době působíš?
 
Loňskou sezónu jsem ve své kategorie (U13 pozn. rdk.) strávil v Sojkách Pelhřimov. V letošní sezoně nás čeká ligová soutěž v kategorii U14 a dále budu hostovat do Jindřichovo Hradce do kategorie U15. A teď jsem mohl absolvovat první kolo EYBLu za Lokomotivu Plzeň.
 
To máš opravdu velké časové vytížení. Co vlastně považuješ za vrchol své dosavadní kariéry
  
V loňském roce se hrálo Mistrovství České republiky u nás doma v Pelhřimově. Hrát doma takový turnaj byl obrovský zážitek. A určitě teď turnaj v Rumunsku. Byl jsem se zde podívat na Českou reprezentaci a nikdy se mi ani nesnilo, že bych ve stejné aréně mohl i hrát.
 
Po 17ti hodinách v autobuse jsme dorazili do BT arény v Kluži. Co vlastně říkáš na konkurenci, která se zde sešla?
 
Obrovským rozdílem je určitě tempo hry, ten tlak byl obrovský. Hlavně mě překvapilo domácí družstvo svojí rychlostí. Ale i tak jsem si zahrál dost minut a za to jsem rád. Doufám, že jsem nabral dostatečné zkušenosti a už se těším do sezóny.  
 
S některými hráči ses vlastně potkal po druhé v životě. Kluci z jiných koutů republiky a přesto jste dokázali vyhrávat. Jak se ti s nimi hrálo na hřišti? A s kým sis na hřišti rozuměl nejvíc?
 
Kluci jsou určitě dobrý hráči, fakt si myslím, že jsme se i sehráli a dokázali udržet hru v tempu. I díky trenérovi, který nás nenechal vydechnout, jsme dokázali zlepšovat svojí hru. Nejlíp se mi hraje určitě s Martinem Strakou, který je můj spoluhráč už od mala. Víme o sobě na hřišti, ale musím říci, že vlastně bylo jedno, kdo byl na hřišti, cíl byl vždy stejný a to výhra.
 
Rozehrávačskou pozici jste obsadili s Jirkou Paidarem. Jak fungovala spolupráce dvou mozků našeho týmu? Byla cítit i nějaká rivalita nebo se podporujete a vzájemně si pomáháte.
 
Určitě si radíme, třeba já když sedím na lavičce tak se koukám, jak hraje a snažím se od něj načerpat poznatky a sledovat co jemu funguje a co už méně. Doufám, že v Maďarsku nám to bude klapat stejně jako teď.
 
Co vlastně tvoje cíle a sny do budoucna? Kam chceš směřovat svoje další kroky?
 
Chci odehrát super sezónu v Pelhřimově a pak přejít na střední školu do Plzně. S klukama tvoříme dobrý tým. A můj další sen je Euroliga, tak snad se mi splní.