V nedělil 31.3. pokračovala dalším turnajem kvalifikace o národní finále pro kategorii U11. Pro tentokrát jsme turnaj pořádali my. Postupně se tedy v neděli v Plzni odehrály zápasy Loko – Klatovy, Klatovy – Domažlice a Loko – Domažlice. Vzhledem k tomu, že jsme v prvním turnaji v Domažlicích obě svá utkání vyhráli tak jsme pro postup na MČR potřebovali porazit oba naše konkurenty. Nyní již můžeme říci, že jsme svou úlohu zvládli.
Loko – BK Klatovy, 62:48
Do zápasu jsme vstoupili na půl plynu a bez koncentrace především v obraně. Útok fungoval. Proběhy, hra jedna na jedna, ale bránit se nám chtělo, až když byl soupeř pod košem. Tlak na balonu nula, za to snaha o bloky enormní, takže chyba za chybou. Druhé pětce také trvalo X minut než se rozkoukala. Pomohl k tomu mimo jiné i timeout kde bylo doslova zle. Od toho momentu jsme již byli jistějším a mírně lepším týmem. Nic méně kluci z Klatov hráli na plný plyn a především jejich dravost nám dávala zabrat. Poločas 33:25. Ve třetí čtvrtině jsme více přitlačili a hlavně se naše hra mnohem více stala přímočarou. Na konci čtvrtiny pak přišla chvíle, kdy nešlo o basket. Náš tahoun v tomto zápase Fada Zikmund se tak „vyšťavil“, že nám zkolaboval. Po krátké pauze, ale Fanda odešel po svých a zápas dokoukal a dofandil z lavičky, je to bojovník. Samotný basket se moc neměnil. My stále vedli a čím dál více se projevovala naše technická vybavenost a rozmanitost zakončení. Jen ze střelby ze střední a delší vzdálenosti jsme dali kolem 20 bodů. Nakonec jsme zaslouženě zvítězili a udělali obrovský krok k postupu na MČR.
Loko – Domažlice, 92:37
Vědomy si naší síly jsme do zápasu nastoupili jako mistři světa amoleta. Kluci z Domažlic byli doslova jak vítr. Živelní, plní chuti. My najednou tahali za kratší konec. Nejhorší na tom, ale bylo uzavření hlavy vůči vedení z lavičky. Jako v předchozím zápase, tak i v tomto jsme nechtěli bránit. Jen jsme vždy někoho stíhali a velmi často nikoho nedostihli, 20:17 po první čtvrtině. Druhá pětka, vědoma si rozhořčení trenérů najednou zvážněla. Kluci sami od sebe začali spřádat pikle. Začali se hecovat, krása. Sice jsme na startu druhé čtvrtiny nedali nějaké šoupáky, ale pak to bylo již jasné. Zapnuli jsme na plný plyn ve všech činnostech a kráčeli mílovými kroky nejen k výhře, ale i k postupu na MČR.
Komentář trenéra, M.Kozla: tak zaprvé musím přiznat, že jsem strašně rád, že je náš Fanda Zikmund v pohodě. Jeho kolaps byl pro mě obrovskou zkušeností. Výhra, prohra, MČR, to vše je zcela fuk, hlavní je zdraví. Jakožto trenér, ale musím hodnotit i ten basket a tam jsem na váškách. Na jednu stranu jsem rád za postup a za to jakými dovednostmi kluci disponují. Střela, která vypadá opravdu stylově, zakončení na obě ruce, mraky variant driblinku atd. Ale mírně jsem rozhořčen z neochoty bránit, chtít ubránit, chtít aby se hráč nedostal do bedny. Chtít někoho tzv. vygumovat. Až moc spoléháme na náš útočný potenciál. To se nejen musí změnit, ale to se i změní. Ihned jsem kluky informoval, že mazlení s balonkem končí a nyní to bude na tréninku hodně o obraně. Samozřejmě, kluci byli velmi, velmi rádi J. Abych, ale jen nebrblal, ta musím říci, že za mě byl mužem dne Tonda „Kotňa“ Hanzlíček. Konečně se probral, konečně začal využívat svůj potenciál a zahrál jak z partesu. Byl jedním z mála, který nejen výborně útočil, ale i výborně bránil. Všem děkuji za podporu, všem rodičům za příkladné povzbuzování a nemohu nezmínit, že mě velmi potěšila návštěva rodičů kluků ze starších kategorií a kolegů trenérů. Ta klubová týmovost je velmi příjemná a je nejen motorem, ale i závazkem pro budoucnost. Na úplný závěr musím poděkovat za spolupráci kolegovi Štěpánu Partynglovi. Náš stejný pohled na basket, podobné uvažování o hře a podobný humor, dělá celou tuto naší basketovou taškařici ještě lepší než sama o sobě je. „Dycky LOKOTKA“.
