Dalším soutěžním kolem kategorie U12 náš Lokoťácký tým zajížděl na půdu DBaK Plzeň. Do zápasu se nám uzdravili všichni hráči včetně dlouhodobého maroda a našeho kapitána Ondry Vylety. Tím pádem bylo v týdnu na tréninku 18 hráčů. Poprvé tak kluci měli šanci zažít nominační tréninky, kde rozhoduje jejich přístup, pracovitost a samozřejmě výkon. Na druhou stranu pro nás trenéry nic příjemného, sdělit 3 klukům, že nehrají. Ale to je holt život, stále se učíme a pro nás všechny další důležité zkušenosti.


1.zápas: DBaK – Loko 20:99

Do zápasu jsme šli v roli favorita. Děvčata však nebudila nijak odevzdaný dojem a některé jejich vysoké hráčky budili respekt. Právě výška DBaK nás v úvodu malinko zaskočila, ve druhé minutě 4:2 pro děvčata. Pak jsme se, ale uklidnili, začali mnohem aktivněji bránit a začali soupeřky přehrávat. Do toho jsme do hry vložili snahu o rychlý přechod v podobě delším přihrávek a holky nevěděli kam dříve skočit. Postupem zápasu jsme skóre jen navyšovali a byla otázka, zda pokoříme magickou stovku. To se nakonec o 1 bod nepovedlo.

2.zápas: DBaK – Loko 8:94

Druhý zápas začal poctivým rozcvičením pod dohledem. Kluci si totiž po jasném vítězství dělali ze všeho doslova praskačku. Museli jsme je tedy malinko zkrotit. Nechtěli jsme, aby naše hra sklouzla do nějakých šíleností a chtěli jsme, aby byl druhý zápas smyslu plnou basketbalovou zkušeností. Řekl bych, že nakonec jsme druhý zápas odehráli mnohem lépe a to především na obranné polovině. Mnohem lépe se nám povedlo bránit 1 na 1, čemuž odpovídal mnohem větší počet získaných míčů. Kdybychom proměňovali vše, co jsme měli tak ani ve druhém zápase nezůstala „stovečka“ nepokořena. Dalším, pro trenéry pozitivním faktorem druhého zápasu byl větší počet asistencí.

Komentář trenére, M.Kozla: „předem bych chtěl pochválit děvčata z DBaK, poněvadž stále bojovali a v rámci svých možností se snažili našim klukům konkurovat, za to si zaslouží respekt a u mě ho mají. Co se týče našeho celku tak bylo strašně znát, že jsme komplet, že jsou všichni zdraví a mohou doslova hrát. Potěšilo mě, že poměrně krátkou dobu pracujeme na zrychlení hry delší příhrou za obranu a kluci to již aplikovali do hry. Potěšilo mě, že ihned pobrali, kdo a kam má po zisku vybíhat a uvědomili si, že bez snahy předběhnout svého soka to nejde. Dále mě přišlo, že čím dál lépe a chytřeji si dokážeme pomoci v obraně. Abych jen nechválil tak někdy až k vzteku jsou zcela zbytečné kroky, zahozené lehké příhry a vyhození z autu. U všech těchto činností se jedná jednoznačně o polovičatost, podcenění situace a nesoustředěnost. Ještě více k vzteku pak je to, že se jedná o stále stejné hráče, se kterými na odstranění pracujeme prakticky na každém tréninku. Asi budeme muset změnit přístup a místo cukru, přinést BIČ J. Rodičům děkujeme za podporu a již nyní se těšíme na další zápasy, kdy doma přivítáme Holýšov.“