Přinášíme rozhovor s naším odchovancem, kterého čeká příští sezónu boj o minuty v nejvyšší české soutěži.


  1. 1) Ahoj Martine, v příští sezóně tě čeká nejvyšší česká soutěž, což lze považovat jako vrchol tvojí kariéry. Asi všechny by tedy zajímalo, jak jsi se k basketu vlastně dostal??

S basketbalem jsem začínal v 7 letech. Můj brácha hrával extraligu za Plzeň a já byl na každém zápase s rodiči, takže sem si k basketbalu udělal jistý vztah. Jako první sport jsem sice začal hrát házenou, ale víc sem si rozuměl s větším balonem, takže netrvalo dlouho a začal jsem chodit do přípravky basketu a od té doby mne to nepustilo.

  1. 2) Za těch x let, které jsi na Lokomotivě strávil, jsi měl možnost trénovat pod různými trenéry a různými trenérskými styly. Kdo si myslíš, že v tobě zanechal největší stopu?

Můj první trenér, Standa Marian, mě vedl již od výše zmíněné přípravky až do dorostu. Takže určitě má největší zásluhu on. Naučil mne všechny základy, které jsem následně rozvíjel pod dalšími trenéry. Jako další je zde určitě Erik Eisman. Ten mi pomohl spíše po psychické stránce, kdy díky jeho důvěře ve mě a početným minutám, které mi na hřišti v 1. lize dopřával, jsem našel opět chuť k basketbalu a důvěru v sám sebe.

  1. 3) I přes komplikovaná zranění jsi byl v reprezentačních výběrech ČR a vždycky našel motivaci k návratu na vrcholovou úroveň. Kde jsi hledal vnitřní motivaci?

Po mém prvním zranění to šlo lehce, každému se někdy něco stane, a tak sem se už těšil zpátky na hřiště. Problém byl, že se mé zranění levé ruky nezhojilo tak jak mělo a musel jsem na reoperaci. takže délka rekonvalescence byla skoro rok. I tak jsem ale byl celý bez sebe, když jsem mohl konečně hrát a poměrně rychle jsem se vrátil zpět do formy. Když jsem se ovšem vrátil z ME U18 a krátce na to si zranění obnovil, a to ještě v mnohem horším rozsahu, myslel jsem, že je to konec. Neměl jsem chuť, ani snahu se k basketbalu vracet. Dokonce jsem přestal i basketbal sledovat. Po 10 měsíčním léčení mi doktor, řekl, že můžu zkusit znovu hrát, ale pouze na vlastní nebezpečí. Celou sezónu jsem se však trápil, strach o ruku byla jedna věc, ale horší bylo, že jsem se z pozice lídra týmu (v U19) ocitl najednou jako 10. hráč týmu, který se na hřiště podívá jen občas, a to mě otrávilo. Zvažoval jsem i konec kariéry, ale jak jsem již výše zmiňoval, po příchodu Erika Eismana jsem dostal důvěru a mne začal basketbal opět ohromně bavit a naplňovat, a tak je tomu do dnes.

  1. 4) Co vlastně považuješ, za svůj největší žákovský popřípadě dorostenecký úspěch?

Za svoje největší úspěchy považuji určitě účast v národních týmech U16,U18.

  1. 5) V loňské sezóně jsi v našem dresu zapisoval v průměru 16,3 bodů a 4 doskoky na zápas. Čekal jsi, že by mohla přijít zajímavá nabídka z Kooperativy NBL?

Upřímně do poloviny sezóny mě to ani jednou nenapadlo. Hrál sem basket pro zábavu. Jednou se mě ale Erik zeptal, jestli bych to nechtěl zkusit. ´´To by šlo???´´ odpoveděl jsem a spíš sem se tomu smál. S tou myšlenkou jsem si však pohrával pořád častěji, až sem si řekl, že proč to vlastně nezkusit. Začal jsem se tedy individuálně připravovat s klubovým trenérem Jardou Lejskem. I přes jeho mládí a poměrně krátkou trenérskou kariéru jsem byl často až překvapen jak basket vidí a cítí. Tlačil mě o basketu ještě více přemýšlet, dát nový rozhled a to mě posunulo. Po konci sezony mi přišli pozvánky na tryouty do Děčína a Ústí. S Jardou jsme tedy úsilí ještě více vystupňovali, což přineslo ovoce v podobě nabídky od Ústí nad Labem.

  1. 6) Ještě jednou bychom Ti rádi pogratulovali k místu v týmu Sluneta Ústí nad Labem. Pomohl Ti nějak náš další odchovanec Ladislav Pecka, který vlastně prošel stejnou cestu jako ty a pomohl ti zapadnout ve městě jako takovém?

Ano, Láďa mě kontaktoval vlastně ještě dříve, než jsem do Ústí vlastně nastoupil a hned mi pomohl zapadnout. Vzal mě tak jakoby pod svoje ochranná křídla.

  1. 7) A co vlastně Lokomotiva Plzeň? Uvidí tě diváci i v příští sezóně v našem dresu?

V příští sezóně budu nastupovat i za Plzeň ovšem bohužel asi nestihnu všechny zápasy, protože časové vytížení v Kooperativa NBL je opravdu velké.

Na závěr bych chtěl poděkovat BK Lokomotiva Plzeň za vše, co pro mě udělala. Vždy mi se vším vyšli vstříc a dnes jím vděčím za tu šanci posunout se zase o stupínek výš.