Poslední zápasy letošní sezony odehrál náš tým U11 na domácí palubovce proti Klatovům a Domažlicím, jakožto pořadatel posledního turnaje o Národní Finále. Bohužel díky výsledkům z minulých 2 turnajů již bylo jasné, že postup mají v kapse Klatovy. Nic méně každý zápas chceme hrát na plno, chceme hrát basketbal a chceme se basketbalově vzdělávat. Takže nikdo nic nepodceňoval a ani „neflákal“.
Loko – Klatovy 46:50
Vstup do zápasu se nám nepovedl. Sice jsme nehráli zle, ale mnoho chyb, ustrašený výkon a neproměňování jasných šancí nás stálo lepší výsledek než 7:17. K tomu nás opět trápil doskok. Druhá pětka byla odvážnější. Hra vypadala svižněji, lépe jsme bránili, ale bohužel Klatovy dokázaly udržet dostatečný odstup, poločas 19:31. V poločase si vzal slovo asistent trenéra Štěpán Partyngl. Kluky nažhavil, rozcvičil a s určitými jednotlivci dal řeč. To se dle mého názoru ukázalo jako klíčové pro druhý poločas. Nastoupili jsme zcela jinak. Kluci byli odvážnější. Najednou jsme chtěli přecházet 1na1. Klatovy malinko znejistily. My k tomu všemu dokázali trefit několik střel z dálky a postupně ukrajovat náskok hostí. Po třetí čtvrtině -7. Poslední čtvrtina, to bylo boj o každý centimetr palubovky. V páté minutě jsme se přiblížili na koš, 42:44. Jenže po celý zápas nás trápily zbytečné ztráty (kroky, nepřesné příhry, zbrklost, doskok). Na „kdyby“ se sice nehraje, ale nebýt toho, tak věřím, že jsme vyhráli. Nic méně krásný zápas, který klukům dá strašně moc a co si budeme povídat i nám trenérům.
Loko – Domažlice 67:42
V zápase jsme zcela překopali pětky. Ta první byla složená z kluků, kteří mají stále problémy s odvahou a z nováčků. I přesto, že jsme se soupeřem hráli plichtu tak hra nevypadala špatně. Jen škoda, špatně řešených situací kdy letíme do „brejku“. Stále chceme přihrávat na střed. Zpracování je pak těžké, zpomalí náš sprint nebo se zamotáme a uděláme kroky. U druhé pětky jsme byli zvědaví, jak si kluci vyhoví. A oni si vyhověli. Druhý poločas byl prakticky kopií toho prvního. Konečné vítězství o 25 bodů sice nebylo tak dominantní jako v minulých zápasech, ale zápas splnil, co měl. Zahráli si všichni a díky změně rolí si každý vyzkoušel něco jiného a tím si ze zápasu snad i něco odnesl.
Shrnutí: Tak za mě spokojenost. Nejen z těchto zápasů, ale i z celé sezony. Ano nepostoupili jsme na NF, ale naše hra se zlepšuje. Jsem maximálně spokojený, že náš výkon je téměř vždy postaven na celém týmu nikoli na jednotlivcích. Dále začínám pozorovat, že kluci začínají basket i chápat. Ano někdo více a někdo méně, ale je jich čím dál více, kdo chápe. Již nyní mě napadá kam se dál posouvat, na čem pracovat a hlavně jak se dál a dál zlepšovat. To vše postavíme především na hlavě, chápání, srdci, nadšení a celkové radosti z basketu. Dále jsem doslova nadšen z pracovitosti a nadšení nejen kluků, ale i rodičů. Stále máme na tréninku plno. Co se týče zápasů, tak velmi málokdy někdo chybí z jiného důvodu než je nemoc. Je vidět, že si všichni uvědomují, že prostě bez práce nejsou koláče. Nebo to jsou ty zavedené pokuty? J)))))))) Ne to určitě ne hihihihi. Tak nám držte palce, ať na konci všech těch hodin dřiny, je náš cíl, kterým je NBA.
