První dubnový víkend znamenal pro naše muže „C“ v rámci soutěže KPI mužů, semifinále. Čekali nás tedy 2 zápasy proti Slavoji Plzeň. V sobotu na jejich palubovce a v neděli na té naší. Při rovnosti vítězství by rozhodovalo skóre. My, ale žádné drama nechtěli připustit. Po delší době se nám vrátili téměř všichni marodi, čímž se oživil především trénink a jak snad každý kdo někdy něco hrál, ví, tam to vše začíná. Slavoji jsme prakticky nedali šanci. Nic méně další dobrou zprávou pro finále je i náš útočný potenciál kdy jsme vstřelili 105 respektive 93 bodů.


Slavoj – Loko „C“ 64:105

Do zápasu jsme vstoupili zodpovědně již od samotného rozcvičení. Naše sestava, včetně dvou pendlů z „A“ týmu Partyngla a Doljaka budila respekt. Pokyn byl jasný. Hrát rychle, agresivně a být neustále v pohybu. Pro Slavoj, který nastoupil jen s 8 hráči, mělo být čím dál obtížnější s námi držet krok a to se také stalo. Se vší úctou k soupeři, nebyl snad ani jeden moment v zápase, kdy mohli domácí pomýšlet na úspěch. Naše hra nepřestávala být v obrátkách, zatímco Slavoj hrál čím dál více individualisticky a tím nám jen všechno usnadňoval. Po prvním zápase jsme tedy získali vedení 1:0 v sérii a jako bonus komfortní skóre plus 41 bodů.

Loko – Slavoj 93:78

Druhý semifinálový zápas se prakticky jen dohrával. Oba týmy si prostě přišli jen zahrát. My díky komfortnímu náskoku již nebyli tak draví a soustředění. Pravidelně jsme střídali všech 11 hráčů. Slavoj naopak hrál uvolněněji a našeho ne zcela 100% přístupu dokázal pravidelně využívat. Vždy jsme odskočili na 15-20 bodů. Pak přišlo polevení, několik dobrých okamžiků soupeře a skóre bylo zpět na 10-ti bodech. Největším zmarem byla pro nás asi 3 čtvrtina, kdy jsme zaznamenali snad 10 ztrát. Pro nás jen ponaučení do finálového boje.

Shrnutí: za mě jako hrajícího trenéra jsem spokojen ze sobotního přístupu všech kluků a maximálně mě potěšila snaha dodržovat řečené pokyny. Dalším plusem bylo procento střelby z dálky i v tak nepopulární hale jakou Slavoj má. Jedenáct vstřelených trojek to jen potvrzuje. Dále jsem byl až překvapen jak rychlá může naše hra být, když se všech 5 hráčů rozběhne opravdu naplno. Malinko mě tam, ale chyběla právě v těchto převahových situacích snaha o hru 1na1 až do koše, ale tak zkusíme si říci a zkusíme na tom zapracovat. Dále musím ocenit partu, která táhne za jeden provaz. Nikomu nedělá problém uvolnit volného spoluhráče a to dokonce i p.Bradovi, který opravdu nerad přihrává J))))). Sám jsem zvědavý na finálový duel proti Domažlicím a asi se na něj i těším. Co mě, ale motá hlavu je určit sestavu, poněvadž se vrátí další marodi a budou muset přijít nominační tréninky. No není to nádhera, myslím, že celý kraj by nám mohl závidětJ