„Tak konečně, sice pozdě, ale přeci“. Byla slova přítomných v hala. Naši junioři, podali v nekompletní a omlazené sestavě velmi sympatický výkon v obou utkání a ukázali, že jejich herní progres je na dobré cestě.
V sobotním utkání jsme se střetli se soupeřem BK Kondoři Liberec, který oproti našemu prvnímu střetu, kde jsme prohráli o třicet bodů, přijel kompletní. Utkání se přelívalo z jedné strany na druhou, o našem osudu rozhodla třetí čtvrtina, která se nám nepovedla hlavně na útočné polovině. Bohužel, někteří naši stěžejní hráči byli neochotni se vést v utkání a dělali opravdu školácké chyby, které nás stáli spoustu fyzických a mentálních sil. K tomu nám bohužel nešla střelba za tři body, kde jsme měli několik otevřených střel, které statečně doskakoval Martin Mach. Právě on byl stavebním kamenem našeho dobrého výkonu a to na útočné i obranné polovině. Ale v kolektivním sportu jako je basketbal, jeden je málo.
V nedělním utkání se soupeřem BK Slavoj Litoměřice už uplynula nějaká doba od našeho posledního střetnutí, kde jsme odjížděli s mínusovým skórem čtyřiceti bodů. A byla to zásluha především hráčů hostujícího týmu Karlovského a Kloudy, které jsme i přes veškerou snahu nedokázali zastavit a v poslední čtvrtině právě oni byli rozhodujícím faktorem. Přesto se pouze vyměnili role v našem týmu u dominantního hráče a pro dnešek ním byl Petr Baselides, opět jsme měli u některých hráčů zbytečné ztráty, těžké střely a neschopnost přenést z lavičky pokyn na hřiště. Bohužel dokud si hráči sami neuvědomí, že o vítězi ve vyrovnaných utkání rozhoduje to, kdo udělá méně chyb, neposuneme se dále a vždy se zastavíme před vítěznými branami.
