Tým U11 čekaly v neděli 4.2. další dva soutěžní zápasy proti děvčatům z DBaK Plzeň na jejich palubovce. Jednoznačně jsme zvítězili a bylo vidět mnoho, mnoho oku lahodících akcí, ale taky se nám ukázalo, že když se nemaká, tak to prostě jít nemůže.
1.zápas: DBaK – Loko 12:72
Po poctivém rozcvičení a maximální snaze od trenérů zabránit podcenění se šlo na věc. První pětka za to vzala a ihned od úvodu jasně dominovala. Hra 1 na 1 vypadala skvěle a dávala nám několikero možností zakončení. Nejvíce bylo šancí střílet. Děvčata bránila velmi odstoupeně, skoro až zónově. My se s tím malinko prali, koukali na sebe a bylo vidět, že váháme. Postupem času jsme si více a více začali podávat míč a nebylo co řešit. Jenže také se nám ukázalo, že když se nemaká na 100 %, když není 100% koncentrace, tak to nejde. Padají nám míče z ruky, nedáme jasné dvojtakty a hlavně spíme v obraně a necháme se přecházet jen díky snaze soupeře, nikoli jeho kvalitě. Závěr zápasu všechny vyděsilo zranění Marcela Cvrka, který bojoval o míč a nešťastně dostal loktem do žeber. Zaplať pánbůh lékař potvrdil jen naraženinu, ale prý to byla „prda“. Celý tým Ti přeje brzké uzdravení a počítáme s tebou již v úterý na trénink, to je jasné J.
2.zápas: DBaK – Loko 21:71
Domácí trenér DBaK mírně proházel pětky. Nejkvalitnější hráčku přeřadil do první pětky. Pro nás to znamenalo, že prakticky vše negativní z prvního zápasu nás potkalo v úvodní čtvrtině, kterou jsme prohráli 6:8. Vše napravila pětka druhá. Pokyn zněl jasně. Vše vychází z obrany. Kluci si to vzali k srdci a prakticky se hrálo jen na jeden koš. Po poločase zaznamenala zlepšení i první pětka a výhra byla na světě.
Shrnutí: Zápas asi splnil to, co měl. Již jsem to říkal v minulosti, ale maximálně mě těší, že se čím dál více osmělujeme ve střelbě z dálky. Chápeme, že pokud je obrana 2 metry od nás, tak jiná cesta není. Nejdůležitější je, že nestřílíme vůbec špatně (stylově) a i se trefíme. Dalším plusem je snaha o spolupráci. Sem tam to sice zaskřípe, ale to i v NBA. Za totální výpadek první pětky ve druhém zápase jsem nakonec rád. Kluci alespoň pocítili, že nelze uspět bez maximální koncentrace, snahy a píle. Nic méně, stále je co zlepšovat a jestli si někdo myslí, že ho trenéři nechají usnout na vavřínech, tak ani omylem hoši, maminky a tatínkové, tak přísahám, Marek Krotitel Kozel J
