K dalším dvěma zápasům do Klatov zajížděl náš celek U11 v sobotu 25.11. Na zápas jsme se těšili. Čekal se vyrovnaný duel plný zvratů. Plný bolístek a radostí, které jsou pro vývoj začínajících „baskeťáků“ velmi důležité. Oba zápasy jsme prohráli, ale prakticky jen jeden duel byl pro nás měřítkem a přínosem. V tom druhém jsme propadli v tom nejvyšším možném stupni. 


  1. 1.Zápas 54:26

Od první chvíle, kdy jsme vstoupili do haly, se oba celky tak nějak okukovaly. Kluci pozorovali Klatováky a Klatováci pozorovali Plzeňáky. Nervozita stoupala. Prostě krása. Samotný vstup do utkání vyšel lépe nám. Slušně jsme kombinovali. Jen je škoda několika neproměněných šancí, ale popravdě, to se dělo na obou stranách.  První pětka se pochlapila, vedení 14:5 dávalo naději i přes ne zcela ideální výkon. Druhá pětka se snažila, ale mraky ztrát nám bránily prakticky v čemkoliv. Poločas 21:22. Druhý poločas jsme totálně propadli. Domácí byli lepší prakticky ve všem. Do toho se přidal strach a bylo po zápase. Sice je pravdou, že i toto se musí prožít, ale… Klatovští kluci nás přehráli především v bojovnosti a na doskoku. Díky své dravosti si vypracovávali několik druhých i třetích šancí.

  • 2.Zápas 51:41
  • Před zápasem byla v šatně bouřka. Bylo jasně řečeno, že kdo nechce a nebude bojovat, tak nemá na hřišti co dělat. Že důvěra sebe v sama se rodí v obraně a poctivé práci, nikoli za lajnou a v rohu hřiště. Našemu mnohem lepšímu výkonu pak pomohlo i promíchání sestavou. V první 10 minutách se nám poměrně dařilo. Klatovy byly mírně zaskočeny. Najednou se neprosazovaly tak snadno a hlavně, my neplodili ztrátu za ztrátou, ba naopak. Vedení 16:12. Druhá pětka, která měla mírně těžší roli díky svým sokům, se snažila. Nicméně, stále nás srážely 2 věci. První jsou individuální chyby v obraně, kdy místo před hráčem, vlajeme za hráčem, jak trenky za lodí. Druhým mínusem byl doskok a boj o odražený balon.  Poločas mínus 12. Ve 3. čtvrtině jsme se konečně přiblížili tomu na co máme hrát. Dokázali jsme přecházet 1 na 1 a poté nacházet volné spoluhráče nebo se nechat faulovat a zkusit štěstí na trestných hodech. Bod po bodíku jsme stahovali. Vše vyvrcholilo zhruba 2,5 minuty do konce, kdy jsme dokázali vyfaulovat nejsvižnějšího hráče domácích v této pětce. Zvýšili jsme tlak na míč. Téměř s klaksonem se nám povedlo snížit na rozdíl jednoho koše, 37:39. Poslední čtvrtinu opět ovládla domácí pětka. Prakticky jen náš kapitán mohl snést přísnější metr. Zbytek se opět strachoval a plodil individuální chybu za chybou. Přes zlepšený výkon jsme prohráli v Klatovech i druhé utkání. 

 

I prohry patří nejen ke sportu, ale i k životu. My se musíme nyní zaměřit na doskok, bojovnost a lepší přihrávku, která by nás měla posunovat do snazšího zakončení. Samotnou kapitolou je psychická odolnost. Eliminování strachu a vyburcování některých hráčů k větší snaze. 

Klatovům děkujeme za fajn zápasy a budeme moc rádi, kdybychom mohli mezi sebou hrát častěji než jen 4x v soutěži, poněvadž právě tyto remízové zápasy posouvají oba celky do kvalitnějších basketbalových vod. Dohoda mezi trenéry již započala :))