Sezóna 2017/2018 se pro náš klub rozbíhá postupně. V sobotu 7. 10. přišla řada i na celek U12.

Vstup do sezóny to byl sakra ostrý, čekal nás sok z Domažlic. Loni jsme s tímto celkem podstupovali krásné vyrovnané souboje, takže se čekala bitva, což je jen a jen dobře. Všichni na hřišti tak mohou ještě více a rychleji výkonnostně růst.

Před zápasem bylo nutné nejprve hráče informovat o skutečnosti, že hlavní trenér družstva p. Václav Forst nemůže „coachovat“, poněvadž si plní povinnosti u extraligového týmu U17. Pro tento zápas se jeho práce zhostilo trio Lejsek, Kozel, Partyngl.

Ihned od úvodu bylo hráčům dáno najevo, že i přes nepřítomnost svého lodivoda nebude akceptováno flákání, lajdáctví a polovičatost. Nutno dodat, že některým malinko trvalo, než se s tím srovnali, ale nepředbíhejme…


Do prvního zápasu proti Domažlicím vstoupil lépe soupeř. My malinko spali v obraně. Měli jsme tendenci před svými útočníky jen ustupovat a nevyvíjet na ně potřebný tlak. Nemohli jsme se pak divit, že jsme první dějství prohráli rozdílem 10 bodů. K polovičaté obraně se ještě přidala špatná koncovka. Neochota jít do kontaktu a pro faul pak zapříčinilo, že jsme se protihráčům vyhýbali, z čehož pramenila krkolomná zakončení a špatná úspěšnost. Odstupem času asi musíme uznat, že nám tento špatný vstup do zápasu pomohl. Druhá pětka nastupovala mnohem více soustředěná, což bylo od prvního momentu jasně vidět. Obrana jak řemen, rychlý přechod, snaha o kombinační hru a ejhle, dalo se na to i koukat. Soupeř z Domažlic prakticky neměl recept a my skóre do poločasu otočili v náš prospěch. Ve druhém poločase se probrala i první pětka a za pomocí celého týmu se nám dařilo skóre navyšovat až na konečných 30 bodů v náš prospěch.

Druhý zápas měl prakticky podobný průběh a skončil také rozdílem 30 bodů. Také se nám občas nechtělo bránit a malinko se nám přestalo chtít si přihrávat. Nic méně za pomocí oddechových časů se vše vždy narovnalo a tým mohl slavit jasná vítězství.

  • Slovo závěrem:
  • Ano tým má svou kvalitu, ano těží ze široké lavičky a prakticky kdokoliv může převzít vůdčí roli, ale pokud si v každém zápase někdo z hráčů vybere slabou chvilku polovičatosti, tak by na to mohl šeredně doplatit celý tým. Pro všechny by měl být jasný cíl medaile na republice. Kvalita na to je, ale tam se musí jet na 150%, aby se úspěchu dosáhlo a jak říká klasik „OBRANA JE NEJLEPŠÍ ÚTOK“. Velký dík také zaslouží početné publikum rodičů, které tvoří týmu super zázemí poctivým fanděním. Za celý náhradní trenérský tým M.Kozel.