V neděli nás čekal stejný soupeř jako naše nejmladší minižáky, tedy tým SKB Rokycany.

Celý týden jsme se na tréninku soustředili na rychlý protiútok + nátlakovou osobní obranu. Na tyto činnosti jsme se zaměřili i v utkáních s Rokycanama a podařilo se nám to tak na 70%.

Do prvního utkání jsme vstoupili poměrně nejistě, dělali jsme spoustu nevynucených chyb a nedařilo se nám ani zakončení. Od druhé čtvrtiny byl ale zápas zcela v naší režii a zvítězili jsme vysokým rozdílem.

BK Lokomotiva Plzeň vs. SKB Rokycany 100:19 (26:14; 52:15; 75:19)

V druhém utkání působil soupeř již od samého začátku odevzdaně a trochu nám celý průběh zápasu usnadnil. Zvítězili jsme opět vysokým rozdílem a se stejným počtem vstřelených bodů jako v prvním utkání. Ano, rovná stovka padla i ve druhém utkání.

BK Lokomotiva Plzeň vs. SKB Rokycany 100:14 (28:0; 50:6; 76:10)

Oba zápasy jsme s jasným přehledem vyhráli, ale to nebyl náš hlavní úkol. Chtěl jsem po klucích, aby zrychlili přechodovou fázi a začali soupeře bránit už na naší útočné polovině osobním celoplošným pressingem. Také musím podotknout, že jsme udělali v obou utkáních mnoho nevynucených ztrát jako kroky, nepřesné přihrávky a neúspěšná zakončení při osamocených únicích do koše. Na druhou stranu zase musím chlapce pochválit za bojovnost, avšak to až od 2. čtvrtiny 1 utkání. Z těchto zápasů si musíme vzít ponaučení v podobě mnoha nevynucených chyb a odstranit je tvrdou prací na tréninku. S kvalitnějšími soupeři republikové úrovně by tento výkon pravděpodobně k vítězství nemusel stačit. Bohužel znovu mi mrzí soupeřovo pojetí na obrané polovině, které ke kráse minižákovského basketbalu skutečně nepřispěl, ale stává se to už v Západních Čechách (kromě pár výjimek) pravidlem a my se musíme naučit útočit i do velmi odstoupené osobní obrany.