V sobotu 7.2. zajížděl náš tým U13-tek ke dvěma zápasům do Domažlic. Po vlně nemocí a lyžařských zájezdů jsme byli konečně téměř kompletní. O to více jsme se na zápasy těšili.
Jenže ihned po příjezdu do Domažlic nás přešla chuť. V žádném případě se nechceme vymlouvat a prohru z jednoho ze zápasů omlouvat, ale zápas byl silně poznamenán tím, v jaké tělocvičně se hrál.
V této kategorii by nemělo až tak záležet na výsledcích. Měli bychom se snažit klukům ukazovat krásy a zákoutí basketbalu a učit základům tohoto sport, hře 1 na 1, důsledné obraně, rychlému přechodu apod. Netváříme se, že jsme snědli basketbalové moudro, ale tak to vidíme.
Zodpovědně musím říci, že se o právě tyto věci snažíme, ale vše pak přijde vniveč, když přijedete do tělocvičny, která je malá i pro „ČUNČU" čtyři na čtyři, natož pro ostrý zápas pět na pět. V takto malém prostoru zcela odpadá možnost brejku, možnost hry 1 na 1. Bedna je totálně ucpaná tudíž nezbývá než střílet nebo spíše nahazovat míče směrem ke koši.
Opět musíme zdůraznit, že se nevymlouváme a ani neomlouváme porážku, tu vem čert, ale pro rozvoj takto mladých kluků je to prostě špatně.
K samotné hře a zápasům se pak nemá cenu vyjadřovat, poněvadž to s basketem nemělo nic společného.
