V sobotu 11.11. hrál náš tým U11 své další dva zápasy. Tentokrát na domácí palubovce proti děvčatům z DBaK Plzeň. V sestavě díky nemoci chyběl Verdan, Hanzlíček a Nalos. Naopak jsme si zapůjčili 2 borce z kategorie U10, Erika Cápala a Vášu Štuksu.
Oba zápasy jsme přesvědčivě vyhráli, ale holky bojovaly jako lvice až do konce a nám se odkryly rezervy, které máme především v přístupu k obraně.
Plán do zápasu byl jasný. Nic nepodceňovat, nekoukat na skóre a hlavně hrát kombinačně z neustále se zvednutou hlavou. I přes příznivé skóre nebylo nikomu nic odpuštěno, jak je zvykem J))
1.zápas – 78:13
Kluci byli na zápas zdravě vyhecovaní. V šatně se spřádali plány o výši skóre, stylu hry a nějakých těch kravinkách a kudrlinkách. Bylo fajn to poslouchat a cítit, jak jim to není jedno, jak to mají rádi a hlavně, jak chtějí basketbalově růst. Do zápasu jsme doslova vlétli. Jak bylo řečeno, děvčata bojovala, snažila se, ale naše lepší technika a především rychlost s míčem se ihned projevila. Dalším velkým plusem byla snaha o kombinační hru, čemuž předchází zvednutá hlava. Občas byly k vidění krásné kombinace. Jenže………. Samotnou kapitolou je obrana. Především obrana, kdy soupeř s míčem běží k postranní čáře. My místo toho, abychom ho přeběhli, lajnu zašlápli a tím pádem ubránili, tak běžíme vedle jako bychom si chtěli jen pokecat. Dalším obrovským mínusem v obraně je neustálé se otáčení zády k míči. Sice to není celý tým, jen několik jedinců, ale na tom musíme okamžitě „zamakat“.
2.zápas – 90:2
Prakticky se vše opakovalo, jen se u děvčat začala projevovat malinko únava a více od našich hráčů odstoupili. Nic méně i nadále bojovali a snažili se, za což si zaslouží maximální obdiv. Jakmile tedy přišlo odstoupení, ihned následoval pokyn, střílejte i z delší vzdálenosti. Pozitivem není jen to, že se kluci i trefili, ale především to, že minimálně polovina střel byla stylově zprávě. A to je to nejdůležitější.
Závěrem musím vyzdvihnout v obou zápasech druhé poločasy, kdy jsme klukům dovolili maximálně jen jeden driblink. Hráli jsme tedy bez driblinku. Najednou se muselo všech 5 hráčů uvolňovat, museli řešit situace se zvednutou hlavou. Mnohdy se nám povedlo na 3-4 příhry se dostat do zakončení a proměnit. Několikrát se také povedlo rychlým sledem přihrávek dostat míč až pod koš. Co nám to odhalilo? Především naše špatné zastavení na obě nohy tak, abychom nepřepadávali a byli stabilní. Občas naše zastavení vypadlo jako bychom byli na kopci na lyžích nebo šermovali proti mušketýrům.
Je tedy jasné, na čem budeme nadále pracovat a již za týden se těšíme na další zápasy, kdy zaskakujeme za tým U12 a sehrajeme další klání proti klukům o rok až dva staršími.
Sportu zdar a basketbalu obzvlášť.
