Tým U11 se v sobotu 14. 10. představil domácímu publiku v mistrovských zápasech proti Domažlicím. Očekávání by se dalo krájet. Poctivé rozcvičování na obou stranách, ze kterého by si mohly vzít příklad všechny celky našeho klubu, jen zvyšovalo očekávání.
Všichni kluci v hale se těšili. Jak to tak bývá, tak právě toto natěšení v první čtvrtině všem malinko svazovalo ruce. Vstup zápasu připomínal spíše řeckořímský zápas. Oba celky se často válely na palubovce a přetahovaly se o míč. Brzký náš timeout byl jasnou volbou. Kluci se uklidnili a pak to začalo. Mnohem lepší razantnější ovládání míče s neustále zvednutou hlavou nám umožňovalo kombinační hru. Velmi často se stávalo, že jsme na 3 přihrávky prakticky bez driblinku dokázali úspěšně zakončit. Zvednutá hlava, což je jeden z nejvíce trénovaných aspektů našeho týmu, nám umožňoval více možností i v situacích, kdy nás soupeř zdvojoval a místy až ztrojoval. Zkrátka byl někde někdo volný a my to viděli. Pravda, sice ne vždy, ale většinou ano. Pro trenéra domácích bylo velmi pozitivním překvapením obrana. Dokázali jsme hostům ztěžovat přechod na útočnou polovinu a mnoho míčů se nám i povedlo vybojovat.
Abychom nebyli jen v superlativech, tak samozřejmě bylo i mraky negativ. Tím největším je stále zmiňovaná malá odvaha některých z nás. Stále se něčeho bojíme, bojíme a bojíme. Zcela zbytečně se zbavujeme míče a přihráváme na obsazeného hráče jen proto, že se bojíme hrát 1 na 1 a to je samozřejmě chyba. Dalším mínusem je po našem obraném doskoku otáčení do středu a snaha útočit středem. Tam, ale stojí soupeř, který nám ihned vezme míč nebo nás donutí udělat kroky. Samostatnou kapitolou je pak postoj v obraně. Je sice pravdou, že se to zlepšuje a že tuto chybu dělá čím dál méně hráčů, jenže……… Abychom museli při každé obraně řvát z lavičky a upozorňovat, že stojí špatně je vysilující.
Bonusem navíc byly nakreslené akce z autu, které vyšly do puntíku a hráči zaslouží pochvalu za udržení myšlenky, kterou donesli z timeoutu na hřiště. Uznejme, mnohdy s tím mají problémy i muži.
Oba zápasy se nám tedy podařilo vyhrát a jednoznačně dílem celého kolektivu.
Zhodnocení trenéra, M.Kozla: „Vše bylo již řečeno. Těší mě neustálá chuť hledat volné hráče. Velmi mě těší obrana a celkový přístup k ní. Co mě ale dává zabrat, jsou neustálé chyby v obranném postavení a bojácnost některých kluků. Neházím, ale flintu do žita. Kluci jsou na začátku. Poctivou prací a tréninkem bude maximální snaha tyto chyby napravit“
